Sny/Databáze/Kychot/2009-03-08

Sny: Databáze/Kychot/2009-03-08 sobota/neděle

Klíčová slova: voda, vodík, deuterium, helium, excitované stavy, samoobsluha, lahve, přepravky, rudl, studenti, konfúze, elektrony, chemické vazby, orbitaly, elektronový plyn, kovová vodivost

Předchozí den

Odpoledne jsem ještě zapsal sen Sny/Databáze/Kychot/2009-03-07(b), pak jsme slavili Pepovy 89. narozeniny.

Večer

Ještě jsem psal Ubuntu/Intrepid‎. Šel jsem spát ve 23 hod, ale myslel jsem pořád na Hurvínka a nemohl jsem usnout. Také jsem si říkal, že je to tím, že jsem si zdřímnul odpoledne. Tak jsem si o půlnoci vzal zase do postele notebook a dělal pořádek v adresářích. A nakonec jsem si připravil stránku pro tento sen, abych to měl připravené po ruce a nezdržoval se ráno, kdyby se mi něco zajímavého zdálo, abych to mohl rovnou napsat.(Vyplatilo se mi to.)

Takže jsem šel spát asi někdy kolem druhé hodiny po půlnoci.

Obsahy snů

vodík

Bylo to v nějaké samoobsluze mezi přepravkami s lahvemi. Nějací mí studenti tam byli na brigádě a vozili tam na rudlu ty přepravky a lahve. A při tom se v té samoobsluze vedly debaty o kvantové mechanice.

Řešili se tam nějaké věci kolem chemických vazeb, já už si právě přesně nepamatuji, jak to všechno bylo, ale ti studenti tam něco říkali, a bylo to podobné tomu, co jsem předtím říkal já. A já jsem si v tu chvíli uvědomil, že jsem jim to říkal trochu nějak blbě, či že jsem tam trochu spletl dohromady nějaké různé věci, které je mohly poplést. A byl jsem svědkem toho, k čemu to pak mohlo vést. Že najednou nevěděli, jak dál, a jak z toho. A ti lidi, co tam přišli normálně nakupovat, ty rozpravy poslouchali.

Tak já jsem jsem to také poslouchal, a nikdo nevěděl, že to jsou moji studenti. Tak jsem čekal až na konec, když už nebudou vědět, jak dál, a vzal jsem si lovo a řekl jsem, že se omlouvám, ale že jsem je možná spletl a že pak došlo ke konfúzi nějakých pojmů. A že to vypadalo, že tam jde o helium anebo o deuterium, které má dva elektrony. Ale přitom že jde o obyčený vodík, který má jen jeden elektron, akorát že ten elektron může mít dva kvantové stavy, se spinem nahoru a se spinem dolů. (Takže ta hladina pak může být obsazena dvěma elektrony.) A pak ještě něco o tom, že v nějakém případě té vazby si to musíme představit tak, že ten atom je jakoby v excitovaném stavu s vyšší energií.

A dál jsem jim říkal něco o tom, že vlastně si to nemůžeme představovat tak, jako že ty elektrony krouží po nějakých svých orbitech, ale že tam v rámci té vlnové funkce vlastně může docházet i ke komunikaci s jádrem atomu, a že tam vlastně nedokážeme rozlišit mezi jaderným elektronem a elektronem na orbitě.

A jako bych před sebou viděl nějakou složitou molekulu ve tvaru takové větve, nebo nějakého samorostu, a ten mrak elektronů, jakoby roj nějakých lesních včel, které bzučí kolem toho, ale také si na něj usedají a lezou po něm a zalejzají do dutin a pak zase vyletují ven.

A nejdřív jsme takhle nějak řešili molekulu vody, či co, a pak jsem plynule přešel k problému elektronové vodivosti v kovech. Že to, co si klasicky představuji jako nějaké kuličky elektronového plynu, které se mi tam pohybují, zase z kvantového pohledu není nic jiného než nějaká potenciálová jáma, vlnová funkce, která vzniká superposicí velkého množství vlnových funkcí těch všech elektronů, že to je v podstatě podobný problém jako problém statistické fyziky, že tady vzniká takový komplex, útvar, ve kterém se k sobě přibližují ty jednotlivé energetické hladiny natolik, že ty elektrony vlastně už jakoby skoro plynule přecházejí mezi nimi.

A někde mezi tou představou modelu vody a modelu elektronové vodivosti kovů je představa makromolekul. A že si ty atomy můžeme představit trošku jakoby kuličky mokrého písku, slepené k sobě povrchovým napětím té vody, takže se ten písek nesype, ale dá se z něho něco uplácat podobně, jako když si děti staví bábovičky a hrady na pískovišti. Představa trochu jakobytakového slizu, třeba s nalepených žabích vajíček, a ten rosol se přitom všelijak třese a klepe a různě přelévá a kroutí, i těmi tepelnými kmity. A jak se to tak různě kroutí a přelejvá, tak se mění ty vzdálenosti a tím se mění i výsledná vlnová funkce a tím ty elektrony můžou různě interagovat a vznikají a zanikají různé vazby.

Ráno

Probudil jsem se ještě za šera kolem 6 hod. Ani se mi už nechtělo moc spát, ten sen byl natolik neobvyklý a vzrušující, že jsem se spíš bál, že už to začínám hned zapomínat a že zapomenu to nejdůležitější, tak jsem co nejdřív vstal a vytáhnul z pod postele notebook a šel s ním do vedlejší místnosti, abych nerušil, zapisovat.

Emoce

Emoce byla celkem příjemně překvapivá, najednou jsem si uvědomil, že se něco ve mně děje, zae jako by se srazily nějaké vlny a došlo ve mně k nějaké excitaci. Jen mi bylo líto, že jak se probouzí, že zase vypadávám z toho snu a začínám víc zapojovat svůj mozek a svou racionalitu a už zase začínám vytěsňovat z toho nočního mozku to, co se mi doopravdy zdálo, a začínám to korigovat svými denními představami. Že pak ten výsledek je zase nějaká směsice té noci a dne, že třeba v tom snu se mi mohlo zdát něco podobně objevného, jako tenkrát Kekulovi, a já to pak přeplácnul svými pseudovědomostmi.

Vztah k realitě

Já tu kvantovku normálně moc neřeším, ve škole jsem to nenáviděl, takže v tom mám dost velké znalostní mezery. Ale zrovna nedávno jsem přemýšlel o tom, jak to vlastně s tou vodou je, jak tam fungují ty kovalentní vazby a ty vodíkové můstky a vůbec, jak tam vypadají ty molekulové orbitaly. A ty typy chemických vazeb jsme někdy před týdnem probírali zrovna s Matesem, který to potřebuje na gymplu na chemii do školy.

No to helium, o kterém se mi také v souvislosti s tím vodíkem zadálo, mělo asi představovat ten model těch zaplněných sfér (dva elektrony), ale možná tam nějakou roli hrálo i to jádro (jakoby dvě deuteria).

Elektronovou vodivost kovů jsem zmiňoval ve čtvrtek na přednášce z elektřiny.

Také mě napadla letmá souvislost mezi krystaly kovů, krystaly polovodičů a "krystaly" proteinů.

Podobné sny

Teprve někde jakoby v tom snu anebo někde na hranici mezi snem a bděním jsem si uvědomil, že tohle je vlastně ten samý stav, ve kterém se v tom snu nacházím, jako byl včera, když jsem se pak nemohl rozpomenout, o čem se mi to vlastně zdálo. Že tam nešlo jen o vodu, ale i o ten vodík a o kvantovou stránku toho problému.

Ale tak ten denšní sen jakoby navázal na to místo toho včerejšího a postupovali jsme s těmi mými studenty zase o kousek dál, že jsme kromě toho vodíku uvažovali i deuterium a pak i jádro hélia. Jakoby jen modelově. Že jsme si kromě těch orbitálních vazebných elektronů začali hrát i s těmi elektrony jadernými a dospěli jsme k tomu, že je to vlastně jedno, elektron jako elektron.

A pak ty další excitované stavy. Že ta excitace je vlastně něco, kdy se něco děje, kdy může dojít k nějaké změně v té vazbě, a je to vlastně také pravděpodobnostní jev, kdy vlastně v rámci celé molekuly jakoby se nahromadí energie v jednom místě, nebo skoro jakoby když z různých postupných vlnění v nějakém pružném prostředí vznikne stojaté vlnění a kmitny, jakoby se tam to vlnění srazí a vznikne lokální excitace a najednou to místo změní svůj chemický charakter a může se něco dít.

Interpretace

No asi nějaký excitační sen, který bu mi měl dát zase novu naději do života. A hodně tam vidím ten vztah k tomu svému tátovi, který se zabýval tou vodou.

Jen nedokážu interpretovat, proč se ty kvantově-chemické debaty vedly právě v sámošce.

Hypotézy

Najednou se mi ukázalo, že to, co na začátku vypadalo jako konfúze, popletení dvou nesouvisejících věcí, se později může ukázat jako zajímavý nápad, že to vlastně nějak může souviset. Jako že jsem tam najednou zaplet to deuterium, které vlastně má po chemické stránce stejnou strukturu elektronového obalu jako vodík, takže vlastně to nemá s těmi vazebnými elektrony podle našich představ to jádro co dělat, tak že to třeba i nějakou souvislost mít může. Že najednou dvě myšlenkové cesty, které mohou vypadat obě jako slepé, které nikam nevedou, se jakoby můžou propojit nějakým tunelem, jakoby tunelový jev, který propojí to dosud nikam nevedoucí.