Sny/Databáze/Kychot/2009-01-09

Sny: Databáze/Kychot/2009-01-09 čtvrtek/pátek

Klíčová slova: parkování, parkoviště, karavan, přívěs, jídelna, pivo zadarmo, kvasničák, žlutá limonáda, tác, manželka, stavba parku, knížka, obrázek, obchoďák, krádež, nákupní košík, louka, potok, autorský zákon, fousatý chlap, zaměstnání

Předchozí den

Od rána jsem učil v Motole, při cestě zpátky jsem se konečně stavil ve Svijanské krčmě (Starokošířská 9 – chystám se tam už dlouhou dobu) Doma jsem shltnul večeři a zdrhal na staršovstvo a pozdě večer domů.

Večer

Ještě jsem se docpal a už bylo po 23 hod tak jsem rovnou zalehnul.

Obsahy snů

parkování karavanu

Na nějakém parkovišťátku jsme se snažili zaparkovat přívěsný karavan, který vypadal jako zcela pravoúhlá bedna na kolečkách. A už tam nějaký jiný karavan stál a my parkovali před ním a já si říkal, jak to postavit, abychom my i ti druzí lidé ohli vycházet dveřmi ven a nepřekáželi si.

pivo zadarmo

Byli jsme s ženou v nějaké velké jídelně. A tam měli pivo zadarmo, tak jsem si natočil rovnou 4 půllitry kvasničáku. A jak na ty 4 půllitry na tom svém tácu koukám, tak ten druhý zprava bylo malé pivo. Tak se divím, kde se mezi velkými vzalo malé pivo, nejdřív mě to přišlo líto, že bych se měl sám tak zbytečně ošidit, ale pak jsem si říkal, že budu mít dost problémů s tím do sebe naházet najednou ty 4 piva, než mě uvidí manželka. A tak do sebe hodím jedno a pak možná ještě druhé a jdu s tím tácem ke stolečku u stěny. A nějak blbě se otočím a nejednou ten tác za mnou padá a půllitr na zem. Nejdřív si myslím, že se nerozbil a tak se to snažím utajit, že jsem nešika, ale pak vidím, kus je ulomený a na zemi jsou střepy. Tak je začnu sbírat, ale už je tady uklízečka se smetákem a já se moc omlouvám a koukám po těch střepech a ona že to nic není, že to zamete a že to mám nechat.

Teď nevím přesně, jestli to bylo ještě předtím nebo pak ještě dopíjím nějaké pivo, které zbylo, a najednou zjišťuju, že to chutná spíš jako žlutá limonáda, že to vlastně žádné pivo není, že je to ta limonáda.

A pak jdu ven a a v tom chumlu lidí vidím ženu a teď tam nějak kličkuju, už nevím, jestli za ní anebo naopak se jí chci schovat.

stavba parku

A vyjdeme ven na ulici a jdeme dolů, bylo by to jakoby Žitnou dolů, i když to tam vypadá jinak, a najednou vidím, že se tam staví silnice jinak, všelijaké bagry a hromady dlažebních kostek a najednou vidím, že ta nová silnice bude užší, tak mi je divné, jak se tam ta auta vejdou. A najednou zjišťuju, že je ještě užší, než jsem si myslel a že tam vlastně žádná auta ani jezdit už nebudou a že z toho bude nějaký park.

ukradené knížky

Byl jsem v nějaském obchoďáku a prohlížel jsem si nějakou knížku jakoby pro děti, s obrázky, a nějak to bylo tak, že jsem tu knížku, nebo aspoň tu jednu stránku, nějak navrhnul, nebo si nějak na něco myslel a ono se to tam už objevilo jako obrázek, nebo tak nějak. A šel jsem z toho obchoďáku ven a ukradnul jsem s sebou asi šest výtisků. I když to možná byly tři a tři různé, ze stejné řady. A jako že jsem si je nějak nemohl pořádně prohlédnout, tak že jsem je musel ukradnout. A pak jsme jeli někam za město a tam na kraji na louce mezi takovou venkovskou cestou a potokem stál další obchoďák té samé firmy, tak já jsem tam šel s nákupním košíkem a pronesl jsem tam dovnitř ty knížky, co jsem ukradnul jinde, jako že je tady zaplatím. A když už jsem byl uvnitř, tak jsem si zase říkal, že jsem blbej, proč je teď budu platit, když už jsem je předtím měl venku. A pak jsem si říkal, že v dom budou mít při inventuře, pěkný binec, když jim v jednom obchoďáku bude 6 knížek chybět a ve druhém zase 6 přebývat.

autorské zákony

A nějak jsem tu story o těch knížkách začal sepisovat a že to dám na Internet, ale trochu jsme se bál, že se tím k tomu přiznám a že třeba si to někdo z té firmy přeště a ještě s tí budu mít problémy. No a že to vlastně nějak dám přímo na WWW stránky té firmy, ale ješžtě jsem nevěděl, jak to na ty WWW stránky dostat, protože to nebyla žádná wikina, to bych se jim tam asi musel nějak nabourat. A nějak jsem se bavil s nějakým fousatým chlapíkem, nějaký IŤák to byl, možná nějaký webmaster, a ten říkal, že jestli to bude nějaká reklama, tak že to hned smaže, že všechny reklamy maže. Ale on si myslel, že by to byla knížka od nějaké konkurence a netušil, že se to jedná o knížku té jejich firmy, ale to jsem mu zatajil. A pak jsme se ještě nějak dohadovali o autorských zákonech. A já pak psal nějaký seznam asi pěti knih, ale tak divně, že ty řádky skákaly nahoru a dolů, podle nějaké funkce, ale ve výsledku nebylo moc jasné, jek se to má číst, když najednou ten řádek skočí kus nahoru nebo dolů, jako by to byly noty. No a také jsem řešil, jestli tučně (bold) má mpsát ty autory nebo názvy, nakonec jsem psal boldem ty názvy. A pak vyšlo najevo, že nějaký Arnošt Bold je právě ten spisovatel.

práce pro jinou firmu

A ještě snad něco řeším s tím chlapíkem a taky to nějak souvisí s telefony a ústřednami nebo co. A jako že budu pracovat pro nějakou firmu a pak za měsíc jim řeknu, až mi budou dávat výplatu: "Víte, ty svoje prachy si klidně nechte. Já jsem totiž celou tu dobu stejně psal program pro nějakou jinou firmu a ta mi za to dá třikrát víc, než vy tady."

Ráno

Probudil jsem se spontáně asi v děvět. Konečně po delší době jsem si zase mohl přispat, jak jsem chtěl, a nikam se ráno nehonit, a tak jsem se i docela těšil, že zase zapíšu nějaký sen.

Emoce

Těžko to nějak popisovat, ale myslím, že ty emoce ve snu celkem odpovídaly tomu, co bych asi cítil v reálu v podobných situacích. Třeba nejdřív radost nad tím kvasničákem a ještě k tomu zadarmo, pak takový ten pocit trapnosti, že jsem nešika a shodím tác, pocit provinění, že rozbiju půllitr, jak se omlouvám té ženské a snažím se jí aspo pomoci a sbírat ty střeby, starost o to, aby se někdo neporanil. Pak zase zklamání, že to není pivo, ale limonáda. ale na konci zase takový pocit, že vlastně ta limonáda také není zcela špatná a že bych si klidně dal ještě jednu, ale zase aby mi pak nebylo blbě a nepřechlastal se limonádou jen proto, že je to zadarmo. Pak strach z té manželky, že bude mít řeči a komentáře, že myslím pořád jen na to pivo a že z toho budu nemocný a snaha se jí raději vyhnout.

Pak v tom parku, nejdřív údiv, co to tam zase vrtají a trochu rozhořčení, ale pak zase se mi ten park s těmi dlážděnými cestami začal docela líbit , když jsem pochopil ten záměr.

S tím karavanem si nejsem jitý, jestli to bylo před tím anebo náhodou už někde v tom parku, ale takové ty moje obavy a starostlivost pořád a řešení problémů, jak už někde zmínil Mike.

S tím tvořením knížky, to bylo takové milé překvapení, když se mi najednou udělaly ty obrázky a byly docela hezké. A pak to kradení, to byla asi taková široká směsice všech pocitů, jako když děláme něco, co není zcela OK, trochu strachu, rozpaků a na druhé straně zdůvodnění, že na to vlatně máme právo, že si jen bereme, co nám patří (když jsem byl vlastně jakoby spoluautor), pocit úlevy, že jsem na toho druhého vyzrál, a pak zase to hlodající svědomí, že bych to vlatně měl zaplatit, aspoň dodatečně, a když se k tomu rozhodnu, tak zase jiný hlas říká, vždyť jsi blbec, když už se ti to jednou podařilo pronést ven, tak co to zase pronášíš dovnitř. A pak představa těch zmatků při té inventuře u nich, zase směs obav a přitom trochu škodolibé radosti, že se budou divit, že jim tu něco přebývá a tam zase schází a že to bude pěkná prča.

No pak s tím chlapíkem IŤákem, tak to bylo takové chození okolo, oťukávání toho druhého, co můžu říct a co ne, trošku možná takové primitivnější emoce jako při zápase s nějakým zvířetem, když se obcházíme dokola a není jisté, jestli bude nějaký boj nebo jen tkaové občasné vyštěknutí a jak využít toho druhého pro vlastní záměry a zase on, aby mi to nepřekazil.

S tou prací nakonec, takové trochu záludné, nejdřív, jako že mě budou platit za nic, že je to jejich chyba, když si tu práci nepohlídají, a nakonce, že z toho já vyjdu jako frajer, když jim řeknu, ty svoje zavšivený prachy si strčte někam, jdu jinam, kde mě dokážou lépe ocenit.

Vztah k realitě

Tak třeba včera jsem byl na kvasničáku, to je jasný vztah, měl jsem málo času a tak jsem si dal jen dvě narychlo. Shození tácu – nevím. Přívěsný karavan jsem nikdy neměl, možná trochu narážka na autobus? Ty další věci moc nevím, jak by mohly souviset. Ten konec – že mám trochu problém s prací, to ano.

Podobné sny

Ty jídelny a hospody jsou časté.