Sny/Databáze/Kychot/2008-10-31

Sny: Databáze/Kychot/2008-10-31 čtvrtek/pátek

Klíčová slova: Horka, stodola, prkna, hoblování, studna, voda, vědro, rumpál, motor, lano, poslední chvíle, čas, nevrlost

Předchozí den

Hned po zapsání obsahů včerejšího snu jsem běžel do práce, ujela mi tramvaj 10, pak i metro, pak znovu ta samá tramvaj 10, přitom přestalo pršet; takže jsem dorazil v 7:40, tedy ještě celkem včas, i když na poslední chvíli, studenti už chodili. Celé dopoledne jsem učil, po poledni nahoru do nemocnice kvůli grantům GAUK, pak zase zpátky na TPÚ, řešil jsem hlavně MySQL: Frontendy (a přitom narazil i na takové věci, jako Programovací jazyky, Zvuk: Software). Večer jsem se stavil s Graciánem na chvilku u Vojáka, nějaký chlápek tam měl nově koupené WInd-U100 od Mironetu za 9000 Kč. vč. DPH, tak jsem si říkal, jak ty ceny subnotebooků šly rycnle za ten měsíc dolů. (Ale teď koukám, že to Mivvy M310, které jsem koupik za deset a půl, teď stojí v mnshopu 11900 vč. DPH, tak to šlo o jedenapůl nahoru, a sunnysoft ho už ani neprodává! A Alzáč má U100 za 11435 vč. DPH, tak to mi přijde že ten chlapík kecal. Ale jen ten Mironet má fakt U100 v akci za 8990 vč. DPH, o dvaapůl tis. levněji, tak to je síla, to chlapík fakt nekecal, že Mironet to má nejlevnější – viz Subnotebooky). Pak jsem ještě řešil fantom pro ultrazvuk. Jediný úspěch byl s igelitovým pytlíkem naplněným vodou a něm kus gumy nebo něco. Pokud jsem tam dal nacucaný molitan, tak už ten útlum vedl k nepoužitelnosti. Dokonce ani jablko jsem nepropísknul.

Večer

Domů jsem se dostal někdy kolem 23 hod, ještě jsem řešil něco na PC, např. spát jsem šel po půlnoci.

Obsahy snů

prkna

Udávalo se to myslím na Horkách; v místech, kde ve skutečnosti stojí nádražní budova, byla taková velikanánská stodola (co do plochy, ne do výšky). A tam jsem nějak řešil, že bych potřeboval nějaká prkna, ne mnoho, a aby je někdo ohobloval, a ta prkna že dostanu za to, že mi někdo něco dlužil, ale jak udělat, aby je ještě někdo ohobloval, protože ta cena za to ohoblování v tom dluhu už nějak nebyla, že by je asi musel ohoblovat někdo jiný než ten, který mi něco dluží, tak to bych musel platit rovnou jemu, a to jsem nechtěl, tak jak to zařídit, že bych těch prken třeba dostal méně a ten rozdíl by ten, co mi dluží, dal tomu, co mi ta prkna bude hoblovat, anebo takhle nějak složitě jsem to řešil a přitom jsem věděl, že to nemá řešení, že ten, kdo mi něco dluží, stejně nikomu žádné peníze dávat nebude.

rumpál

Bylo to na tom samém místě v té stodole, tam na jedné straně byla taková hluboká úzká studně, a nad ní byl takový zvláštní rumpál na motor. Z nějakého důvodu to nebyl obyčejný rumpál, ale měl dva takové válce na způsob kladek, které se od sebe oddalovaly a tím způsobem se vytahovalo to lano s vědrem – podobný princip jako u hydraulického jeřábu. Jenže to lano se po těch válcích nějak dřelo, a já si říkal, to tření přeci musí být tak velké, že se to nemůže vytáhnout. No ale to nebylo všechno. Kromě toho tam bylo i nějaké protizávaží, jako ve výtahu, které jezdilo opačným směrem než to vědro.

A někdo nějak čerpal tu vodu a vytahalo se několik kýblů vody nahoru. A já na to koukal, a to lano bylo natřené nějakou stříbřenkou nebo čím, a já si říkal, vždyť ta stříbřenka se z toho lana drolí a padá do té studny. A navíc ten motor byl umístěný také nahoře nad tou studnou a bylo to bohatě namazáno nějakým hustým olejem nebo vazelínou a já si říkal, vžtyť to svinstvo také musí padat do té studny. Vžtyť ta voda pak musí smrdět. Jak to pak má ta moje máma pít. A říkal jsem si, že tu vodu budu muset ochutnat, jestli nesmrdí.

A pak se mělo skončit s tím čerpánám a celý ten rumpál se měl přenést někam jinam. A já to to nejdřív vymyslel tak, že by se tam nějak to vědro už nemělo spouštět zpátky. Ale nikomu jsem to neřekl, že to tak má být a že už konec s čerpáním. A pak jsem stál kus od toho rumpálu, asi tak 10 m.

A když už se neměl ten motor zapínat, tak jsem se rozběhl tou stodolou k tomu rumpálu, abych tomu člověku řekl, že ho už nemá zapínat. A ta stodola byla plná lidí, kteří se mi pletli do cesty. A já jsem přitom narazil do nějakého staršího chlápka, vypadal jako nějaký dělník v montérkách nebo co, a ještě jsem mu řekl něco nehezkého, že se mi plete do cesty a že mě zdržuje. A on se nedal a hned jako co si to dovoluju a že mi rozbije hubu nebo tak nějak. A já pospíchal k tomu rumpálu, tak jsem neměl čas se s ním dohadovat, tak jsem se ho snažil nějak uchlácholit, jako že teda ať promine, ale že musím spěchat k tomu rumpálu.

No mezitím ten chlápek u toho rumpálu už zase začal pouštět ten motor na druhou stranu, což dle mého soudu neměl dělat. Tak jsem mu začal také nějak nadávat, co to spouští zpátky, když už se čerpat dál nemá a je potřeba ten rumpál přenést. Jenže on byl ještě nějaký problé s tí protizávažím, že to asi mělo být nahoře, když se ten rumpál měl odmontovat. No nakonec jsem zjistil, že při tom ukončení činnosti se ta lana musí vytahovat vodorovným směrem, a ne svisle. Takže nakonec bylo dobře, že ten chlap ten motor ještě spustil.

newtonovská čára

To byl přesně ten okažik probouzení, kdy jsem si uvědomil, že zrovna v tu chvilku se mi objevil jakýsi pojem "newtonovská čára". Já vůbec nechápu, kde se mi v hlavě najednou vzal, jestli to byl nějaký přetržený konec nitě nějaké snu, který jsem právě v tu chvíli zapomněl a v hlavě mi uvízl jen tenhle jeden článek toho snového řetězu, anebo to byl jakýsi singulární bod snění, anebo to byl nějaký oneroid.

Ráno

Probudil jsem se kolem sedmé hodiny a po základní hygieně jsem šel zapisovat. To zapisování, když se bere důsledně, mi trvá skoro hodinu a to se začínám ošívat, jestli to stojí za to, když je člověk v takovém celodenním časovém stressu.

Emoce

Ta scéna, jak jsem utíkal tou stodolou k tomu rumpálu, ta mě fakt v tom snu vytočila, to jsem se cítil hrozně naštvaně a možná i ukřivděně nebo co. Ale už v tom snu samotném jsem se pozastavoval sám nad sebou, co tak blbnu, vždyť o nic nejde, jestli někdo spustí ještě jednou rumpál zbytečně nebo ne, to není, jako kdyby hořelo. Kde se to ve mně najednou bere, tan vztek kvůli takové pitomosti, že vrážím do lidí a málem ještě vyvolám rvačku. A proč, když mi tedy o to tolik jde, aby se to dělalo podle mých představ, to tou chlápkovi jasně neřeknu předem, ale jakoby čekám v povzdálí na ten poslední okamžik a pak dělám, jako by byl konec světa. Možná tak podobně irracionálně reaguji i v normálním životě.

Interpretace

Možná by ten sen patřil zase to kategorie snů varovných, jako ten včerejší. Také tam je ta společná věc s časem, něco na poslední chvíli.

Jinak mě ještě napadlo, že ten rumpál s těmi dřoucími se lany by mohl být jistou variantou bývalých snů na téma "výtah".