Sny/Databáze/Kychot/2008-09-26

Sny/Databáze/Kychot/2008-09-26 čtvrtek/pátek

Klíčová slova: létání, anténa, Japonci, fotbal, Evžen, vlak, sprchy, Milan, výkal, nádraží, Jugoslávec, zavazadla, Polky, koleje, zeměkoule

Večer

Do nevidim jsem dělal podkroví u srubu, pak jsem dopil zbyteček vína a měl jsem tu ještě nějaké asi tři Náchodské speciály, tak jsem s nimi chodil v noci po lese a přemýšlel o svých fyzikálních přednáškách pro medické nulťáky, které teď budu od půly září učit. Tancoval jsem u toho, říkal jsem si, že bych jim to měl názorně předvést, třeba když budeme probírat renesanci, Galileiho a tak, aby se jim to správně spojilo, a pak manýrismus, když císař Rudolf (podle mě) tancoval třeba Spagnolettu nuovu, jak to bylo výpočetně náročné pro mozeček (cerebellum) a jak ty diferenciální rovnice se vznášely pomalu tím lidským mozkem, až konečně v baroku dospěly do mozkových kůr Newtona a Leibnize pod ty jejich barokní paruky, a že bych si na přednášku měl také takovou barokní paruku pořídit, aby to bylo názornější. Když budeme začínat na první hodině Řeckem, to vemu hlavně Aristotela, to by stačilo si vzít tuniku, jednu takovou jsem si ušil, jenže přes dlouhé kalhoty to nejde, to bych musel asi na první hodinu přijít v kraťasech, třeba bude ještě teplo. No a že bych o tom všem měl založit na Wikiverzitě nějaký kurz, třebe Fyzika pro mediky nebo Medická fyzika či tak nějak. (Nevidim bylo asi tak ve 20 hod, tak nevím jak dlouho jsem pobíhal po lese, spát jsem moho jít tak kolem 22 hod, asi.)

Obsahy snů

fotbal

Tak po dlouhé době jsem ve snu zase lítal, a nebyl jsem troškař, myslím, že jsem se to původně namířil někam do Austrálie. Když jsem letěl zkrz Japonsko, tak jsme koukal, jak tam někde na domě mají Japonci nějaké zvláštní malé anténky. A pak už jsem chtěl letět zase zpátky domů, ale byl dost velký vítr a proti tomu větru se mi dost těžko letělo. Ale letěl jsem dost nízko, byl tam nějaký park, stromy a také nějaké chodby, to jsem asi prolítával kolem nějakých kanceláří, chodily tam takové ty kancelářské ženské.

A pak jsem doletěl nad nějaké fotbalové hřiště a zrovna tam byl Evžen s nějakým českým mužstvem, a to nevím, jestli to bylo v té Austrálii nebo kde. A já pořád nevěděl, jestli tam ten Evžen je s těmi kluky jako jejich trenér a nebo je tam jako rozhodčí. Ale přišlo mi to divné, když ho znám jako rozhodčího a ne jako trenéra, ale že by český rozhodčí dělal sudího na zápase v cizině, kde hrajou Češi, to mi přišlo ještě divnější, neférové. Ono se ale ukázalo, že to je celé nějaké divné a neférové, protože celé to hřiště bylo nějak hrozně moc z kopce a ten míč se kutálel pořád do té jedné branky, co byla až dole u plotu. A bylo to tak s kopce a bylo tam tak málo místa, že se tam nedalo pořádně ani projít.

vlak

Je to nějaký vagón se sprchami, Milan ho meje a nadává, že ty sprchy byly hrozně zadělané. A já říkal, že jsem to také viděl, že byly hrozně zadělané, ale to jsem si trochu vymýšlel, protože jsem to ještě neviděl. A teď už byly umyté, tak jsem se tam šel vysprchovat. A pak jsem šel někam dál a tam to bylo doopravdy hrozně zadělané, enóno na zemi.

(probuzení v noci, zápis poznámek)

nádraží

Sedím s nějakým Jugoslávcem ve vagóně nějakém kupé, má německá Losunagen, něco mi v nich ukazuje. Jsme spojené asi dva vagóny, stojíme na nádraží, asi nás mají připojit k nějakému vlaku, ale pořád nic nejede. Ptáme se průvodčí, co přichází mezi kolejemi, jestli na nás nezapomněli, ona se chytne za hlavu, no jo, to tady na nás asi zapomněli, vždyť ten vlak už jel, běží přes koleje to zjistit, pak se vrátí a vymýšlí, jak jinak bychom se dostali, kam potřebujeme (asi domů), a že všichni máme honem vystoupit, tak všichni už běží pryč za ní, jenže mě to zase hrozně dlouho trvá, než si sbalím všechny své kufry a zavazadla. A už tam kromě mě nikdo není, já pořád sháním dohromady všechny své věci, a najednou tam ke mně přistoupí nějaké dvě Polky a vybalují si tam své věci. A já jim nadávám, že se tam vybalují, že já to nemám ještě sbalené a teď že se mi ty jejich věci budou plést s mými věcmi, že s tím taky mohly ještě chvíli počkat anebo si jít sednout jinam.

Tak konečně vyběhnu ven a ty své věci mám tak všelijak rozházené po tom peróně, nějaké krabice až těsně u kolejí a jezdí lokomotivy a já koukám, jestli mě ta zavazadla nepřejedou nebo nestrhnou s sebou. A mám s sebou nějaký starý kožený kabát a říkám si, ten asi nebude můj. A koukám, v kapsách má narváno všelijaké divné nářadí, tak si říkám, to tam asi měl nějaký nádražák, co to tam chodí opravovat. A přijde průvodčí a já jí dávám ten kabát, ať ho někam dá, že to bude asi nějakého nádražáka.

A chci přejít koleje, ale zrovna přijede nějaký vlak a stojí na nich. Přede mnou zrovna stojí takový vagón, co se dá dobře přelézt, nemá to ani střechu, jen taková nízká plošina, a hned před ním nějaký chlápek na lokomotivě, tak mu říkám, že potřebuji přejít na druhou stranu, tak aby ještě nejezdil, a on, že v pohodě, že to klidně můžu přejít, no samozřejmě sotva na něj vlezu, tak on se hned rozjede, už je za nádražím na výhybkách a já koukám, kam vyskočit, aby mě to nestrhlo s sebou, nakonec se mi to podaří celkem v pohodě, jenže ono to se mnou zase někam ujíždí, omylem jsem asi přeskočil zase na jiný vlak a ten už jede hrozně rychle a daleko, vypadá to, že až na konec světa, já ten svět vidím už zase jako zeměkouli, jako když jsem předtím lítal, jenže teď mi přijde, že jsem uprostřed té zeměkoule, jakoby to byla dutá koule, takže na všechna místa na ní je hrozně daleko, moc daleko.

(probuzení v noci, zápis poznámek)

klouzačka

Byli jsme na nějaké zasněžené cestě, po které se klouzal na pekáči nějaký mladý chlápek. Jel pokaždé bokem a ruce měl před sebou jako do tvaru O, ale doširoka roztažené, takže se mu nedotýkaly. A své ženě si stěžoval, že je nikdy nemůže dát k sobě. A pokaždé na takovém hupu se vymáznul. A znova a znova.

Tak jsme šli po té cestě níže až na místo, odkuď pokaždé vyjížděli. Ukázalo se, že to byla asi nějaká mladá rodinka. Ale nejzajímavější na tom bylo, že jezdili do kopce! Byla tam vyježděná už taková ledovatka a oni to rozběhli do toho kopce a pak asi nějakých 20 m jeli až k tomu hupu, kde se on pokaždé vymáznul.

doktorka

Byl jsem se svým dítětem na vyšetření v nějaké ordinaci, měl něco s plícemi nebo co. Sestr s ním něco dělala, on seděl v nějakém křesle. Chtěl jsem se zeptat, co mu je, ale pak měla přijít doktorka, tak jsem si řekl, že se zeptám až té doktorky. Pak přišla doktorka a byla nějaká divná, měla takové trhané pohyby a divný výraz v tváři a tak divně se přehrabovala v těch knihách na stole. Seděli jsme u toho stolu těsně vedle sebe, skoro jsme se dotýkali. Podívala se na mě takovým divným pohledem, každé oko měla nějak jinak, říkal jsem si, že asi nebude zcela v pořádku, že bude asi nějak postižená. Tak jsem se jí raději ani na nic neptal. Pak vstala a ta sestřička ještě s někým ji odváděli z ordinace pryč, museli ji podpírat každá z jedné strany, tak divně pajdala a všimnul jsem si, že má to jedno chodidlo jako zajíc.

Tak jsem si řekl, že to asi nebyla žádná doktorka, ale asi nějaká chovankyně zdejšího ústavu, která si takhle hraje na doktorku a oni jí to tolerujou. A šel jsem do rohu té ordinace, on to byl vlastně už lůžkový pokoj, a tam byly nějaké malé postýlky a dva kluci, co jako něco nebo někoho vyšetřovali, a měli k tomu dva takové černé multimetry. Ale hrozně u toho oba řvali. A všimnul jsem si, že ty přístroje byly jen takové umělohmotné atrapy, takže si na ty doktory také jenom hrajou. Až nakonec je někdo okřiknul, ať u toho tolik neřvou.

A šel jsem ven a byla to poliklinika na Sokolské, tak jsem šel kolem rohu Ječnou dolů a u rohu stála nějaká kamarádka, tak jsem se zase otočil a šel jsem nahoru a vrátil se k ní a ptal jsem se jí, jestli tam čeká na dítě, myslím na Kryštofa, a ona že jo. Tak jsem šel ještě kus nahoru a pak jsem se obrátil a zase jsem šel tou Ječnou dolů. A asi po 50 m jsem potka zasel nějaké známé holky, co šly zase nahoru, ale už nevím, co jsem s nimi povídal. Ale asi jsem s nimi šel zase kus nahoru.

Ráno

Během noci jsem se párkrát probouzel, myš harašil asi někde na půdě. Řekl jsem si, že si zkusím aspoň do sešitu udělat pár poznámek o snech, abych je zase ráno nezapomněl a aby se mi nepomíchaly. Pak jsem se probudil ještě někdy před svítáním, a nakonec asi kolem 7 hod. Zapisoval jsem to pak asi v 9 hod.

Poznámky

Hodně podobný sen se mi už zdál, je to možná tak rok nebo necelý rok, také jsem byl na nádraží, zdržovalo mě množství zavazadel a pořád mi ujížděly další a další vlaky, kterými jsem se chtěl dostat domů, pak jsem chtěl přejít koleje, na kterých stál nějaký vlak, a ten se při prolézání rozjel a vezl mě na druhou stranu.