Praga RND/Autobus/Hurvínek

Z Wikiverzity

Praga RND/Autobus/Hurvínek

Zkrácený odkaz: w.wiki/5RdJ

Jedná se o exemplář autobusu, jehož majitelem byl od roku 1985 do roku 2009 Kychot. Zde se budeme zabývat historií tohoto vozidla, jeho detaily, budeme sledovat jeho osudy a jeho případnou další renovaci a opětné uvedení do provozu.

Technické údaje[editovat]

Původní sedačky byly z autobusu odstraněny a nahrazeny dřevěnými palandami a tím došlo k přestavbě autobusu na obytný speciál. [1] Tuto přestavbu provedl některý z minylých majitelů pravděpodobně někdy v šedesátých letech minulého století. Rok přestavby se nedá spolehlivě určit, neboť v roce 1972 byl vozidlu přidělen nový technický průkaz, kde je již jako druh vozidla uveden "obytný vůz".

Údaje z technického průkazu
Druh vozidla Speciální obytné
Tov. značka a typ Praga RND
Karosérie Uzavřená
Rok výroby 1950
Motor:
Výrobce Praga
typ Praga RND
palivo nafta
zdvihový objem válců 4500 ccm
rok výroby 1950
prac. způsob 4 dobý
počet válců 4
chlazení vodou
Hmoty:
pohotovostní 4.740 kg
užitečné 2.410 kg
celková 7.150 kg
Počet míst:
k sezení 1 + 8
lůžek 4
Nápravy:
počet 2
z toho poháněných 1 zadní
Kola, pneumatiky 7,50 x 20 (8,00 x 20) [2]
Brzdy:
provozní kapalinová (bez posilovače)
nouzová[3] mechanická
Napětí elektrického zařízení 12 V
spouštěč 12 V [4]
Jiné záznamy Kempové vybavení, přídavné nádrže 180 l

Poznámky:

  1. K tomu docházelo často z toho důvodu, že k řízení autobusu je zapotřebí mít řidičský průkaz skupiny D, který má málokdo. Za socialismu nebylo možné si tento průkaz udělat jinak, než že byl řidič předtím několik let zaměstnán jako řidič nákladního automobilu v nějakém závodě. Naproti tomu vozidlo přetypovené na 1+8 osob je mořné řídit již s řidičským průkazem skupiny C. Tak tomu je vlastně až doposud.
  2. (vzadu dvojmontáž)
  3. Míní se ruční brzda
  4. Zjevný omyl v údaji: původní elektroinstalace byla skoutečně 12 V (dvě 12V baterie paralelně), ovšem pro potřeby startování se tyto baterie zapojily zpecielním spínačem do série, takže daly 24 V pro startér. Toto řešení bylo zjevně z toho důvodu, že ve 40-tých a 50-tých letech zřejmě ještě nebyla běžná elektroinstalace na 24 V.

Technický stav[editovat]

  • Karoserie: koroze odpovídá stáří vozidla. Poškozeny zejména spodní okraje kolem blatníků a přední sloupky mezi okny, pravý zadní blatních chybí. (Na otázky po stavu výdřevy: Karoserie se v tomto období dělaly již celokovové, plech natažen na ocelové nosníky, bez výdřevy.)
  • Vnitřní prostor: Původní sedačky byly odstraněny. Podlaha dřevěná, konzervovaná, v pořádku.
  • Rám: v pořádku, rovný
  • Brzdy: hydraulické i ruční: funkční
  • Motor: funkční
  • Spojka, převodovka, kardan, diferenciál, nápravy: funkční
  • Řízení: funkční, vůle v normě
  • Pneu: gumy v pořádku
  • Elektrika: Žhavení motoru, startér a dynamo funkční. Rozvod elektrickými kabely ke světlům aj. z větší části odstraněn. Aku již ve špatném stavu.

Doklady[editovat]

  • Velký technický průkaz vozidla: platný
  • Osvědčení o technickém průkazu: Vydaný v roce 1988, neplatný z důvodu propadlé technické kontroly
  • SPZ: stále na vozidle (zadní jsem preventivně sundal, mám ji doma kvůli vandalům), vozidlo registrováno ve Středočeském kraji.
  • Zákonné pojištění: placené po celou dobu existence vozidla + platná zelená karta do konce roku 2009

Náhradní díly[editovat]

Velké množství náhradních dílů, např:

  • 6 kompletních kol
  • blok motoru
  • motorové hlavy
  • ventily
  • vstřikovací čerpadla
  • trysky v držácích, zakonzervované
  • reflektory
  • možno orig. volant a další kola
  • listová pera
  • chladič
  • nepřeberné množství dalších dílů

Dokumentace[editovat]

  • Ing. Jan Lanc: Nákladní automobil 3 tuny Praga RND, SNTL Praha 1954 (xerokopie)

Historie[editovat]

1986-01-16[editovat]

Koupil jsem Hurvínka od jeho předcházejícího majitele již přestavěného na obytný speciál.

2. pol. 80-tých let[editovat]

Automobil byl v běžném provozu. Jiné auto jsme neměli a tak jsme s ním normálně jezdili. Výhodou bylo, že počet cestujících nad 12 let byl omezen počtem míst v TP, ale cestující do 12-let se nepočítali. Tím pádem jsme mohli konat různé akce pro děti, kdy jsme jezdili například na vodu, na zahrádku na střechu se vešly v pohodě 4 kanoe, případně i více.

Parkovat bylo možné na ulici v centru města.

1989[editovat]

Plánovali jsme cestu do Taizé do Francie, Hurvínek podstoupil generálku a nový lak. Cítil jsem, že asi bude něco v nepořádku s rozvodovým kolem, které je z pertinaxu. Nepodařilo se mi ale před odjezdem sehnat nikde náhradní, a tak se stalo, že jsme daleko nedojeli – skončili jsme u Berouna. Osazenstvo dojelo do Francie stopem nebo vlakem. Autobus jsem nechal odtáhnout z dálnice zpátky na Barrandov. Paradoxní bylo, že náhradní rozvodové kolo jsem hned další týden sehnal právě v Berouně, několik set metrů od místa, kde jsme skončili. Oprava trvala asi půl dne. Mít ho tenkrát, klidně jsme mohli pokračovat v cestě.

1989-11-17[editovat]

17. listopad 1989 (tzv. sametová revoluce) znamenal hluboký průlom do života Hurvínka - žel, silně negativní. Vypadalo to, jako by se lidé mstili všemu starému, co jim připomínalo doby socialismu. U Hurvínka se to projevilo pravidelně vymlácenými reflektory, skly, vypuštěnými pneumatikami atd., v autobude začali přespávat různé živly, přivolaná policie nebyla nikdy schopna účinněji zasáhnout. I když se občas podařilo zajistit pachatele (pokud se jednalo o zločince, kteří již měli na svědomí mnoho jiných vyloupených automobilů) a dostat je až před soud, nikdy nebylo možné domoci se nějaké náhrady. Vyměňovat okna prakticky každý měsíc už začalo být neúnosné, lepená skla, řezaná na míru, není zrovna nejlevnější záležitost (tenkrát polovina vysklených oken přišla na nějakých 5 tis. Kč).

1. pol. 90-tých let[editovat]

Parkování na ulici v centru města začalo být neúnosné, zkusil jsem přeparkovat Hurvínka na sídliště Barrandov, kde bydleli známí, kteří na něj mohli dohlížet z okna paneláku – jenže nebylo to nic platné. Navíc vstoupila v platnost vyhláška o zákazu parkování automobilů nad 3,5 t na ulicích hl. m. Prahy.

V tu dobu jsme jezdili pravidelně starat se o kousek lesa v Podkrkonoší, který jsme zdědili. V autobuse jsme přespávali. Nakonec jsme nechali autobus zaparkovaný na našem pozemku u lesa.

2. pol. 90-tých let[editovat]

Zpočátku to vypadalo, že na venkově je autobus ve větším bezpečí, než v Praze. Nicméně po několika letech dospěla vlna násilí a vandalismu i tam, a tak pravidelně při každé návštěvě cca jednou za měsíc jsme opět nacházeli vymlácené nějaké okno, které bylo zapotřebí okamžitě zasklít. Připravovali jsme se na to, že s Hurvínkem odjedeme opět do Prahy, kde pro něj najdeme nějaký chráněný pozemek. Odjezd jsme plánovali na velikonoce.

Jenže zrovna na velikonoce řádění ožralců nabylo vrcholu. Tentokrát byla vymlácená všechna okna do posledního, na podlaze hromady střepů z rozbitých lahví od lihovin všeho druhu. Na palubní desce vymláceny všechnu budíky. Měli jsme tam připraveno několik 10 kg plechovek s barvou, že Hurvínka znovu natřeme. Obsahem těchto plechovek ale byly zality všechny ty střepy na podlaze. Aby to nebylo málo, předtím jsme vyzbírávali odpadky po lese. Pytle s těmito odpadky byly nasypány na tuto hromadu střepů a barvy. Člověk by se z toho pominul.

Uklidili jsme nejnutnější, zadělali okna, jak se dalo, a odložili odjezd na příště. Jenže do přístě zapůsobili opět nějací pionýři nebo kdo, kdo šetřil drahé kovy a tak byly vyštípané všechny kabely. Nastartovat a odjet se zkrátka nedalo.

Přelom tisíciletí[editovat]

Autobus objevili umělci, měli jsme s ním velké plány – celý ho zrestaurovat a jezdit s ním po Evropě. Odtáhli jsme ho na tyči do Řeporyj do velkého hangáru, kde jsme ho začli dávat dohromady – ale po čase jsme si ho museli odtáhnout zase dál:

2002-12-06 pátek[editovat]

Odtah z Řeporyj[editovat]

Na Hradčanech[editovat]

Z Hradčan jsme ho pak museli táhnout zase na další stanoviště – do areálu AMU, kde jsme pokračovali v renovaci vozidla. Některé věci se museli řešit zatím provizorně – třeba utržený pravý zadní blatník byl překryt tabulí rovného plechu (jak je to vidět na dalších fotkách).

Už to vypadalo, že Hurvajs bude moci jezdit zase po svých. Odvzdušnili a prověřili jsme brzdové okruhy, vypadaly v pořádku. Protože jsme měli strach z usazenin v nádrži, připojili jsme palivové potrubí provizorně přímo ke kanystru. Připojili jsme dvě 12V baterie, stačilo krátce nažhavit – a po několika otáčkách klikového hřídele motor naskočil, jako za mlada!

2003-08-16 sobota[editovat]

V Holešovicích – zkouška motoru[editovat]

Ale jít s ním na technickou kontrolu jsme si ještě netroufali. Zatím jsme se museli spokojit s popojížděním po dvorku, zkouškou brzd atd.

Ještě před dokončením elektroinstalace jsme ale museli Hurvínka z dvorečku vyklidit. I když by už mohl jet po vlastní ose, bylo byt to riziko jezdit s ním po Praze bez platné TK, a tak další pořesun řešil opět odtah:

2004-02-03 úterý[editovat]

Odtah z Holešovic[editovat]


Několik let trávil Hurvínek v uzavřeném areálu v Motole. I když byl areál hlídán strážní službou s pistolí a vlčákem, stejně se nepodařilo občas něco uhlídat a tu a tam to zase odneslo nějaké vymlácené okno.

V roce 2005 mě požádal magistrát města Kladna o zapůjčení Hurvínka na 3. Industriální bienále do Kladna. Hurvínka jsem jim půjčil, po skončení mi ho zase přivezli zpátky. Za dva roky se podobná událost zase opakovala:

2007-09-23 neděle[editovat]

Kladno – 4. mezinárodní bienále industriální stopy[editovat]

Když jsme se byli podívat na Hurvínka, který měl být hrdým exponátem, pochopili jsme, že to byl zase krok vedle. I když jsme byli ujišťování, že autobus bude hlídán policejní kamerou, aby se mu nic nestalo, tak jak je vidět z fotek, vypadá to, že se stal spíš dětským hřištěm nebo prolejzačkou.

Po skončení bienále zažádal o dlouhodobé zapůjčení vozidla hornický skansen v Mayrau, s tím, že se stane součástí exposice a dobrovolníci, kteří tam pracují, budou pokračovat v jeho renovaci. Bohužel, z dobrovolníka se vyklubal podvodník, který si dal inzerát, že autobus prodá a také ho za 40 tisíc Kč prodal. Případ vyšetřovala policie, peníze byly nakonec vráceny.

2008-01-11 neděle[editovat]

Jeli jsme si vyfotografovat ukradeného Hurvínka. Při zpáteční cestě jsme se stravili ještě ve Zbuzanech, kde jsme v 16h stihli poslední prohlídku v Automuseu Praga a nakonec cestě jsme ještě obhlídli Classic Cars u Lihovaru, kde ale už měli zavřeno.

(Označení stran z pohledu řidiče)

Celkový pohled[editovat]

Detaily vnějšku[editovat]

Vnitřek vozu[editovat]

Motor[editovat]

Pohled to není zrovna utěšený. Zatímco jsem byl celý rok ujišťován, jak renovace pokračuje, pravda byla taková, že Hurvajs chátral dál pod širým nebem. V současné době řešíme, co s ním dál, jestli si ho ještě nechat nebo prodat, několik zájemců o koupi se již ozvalo.

Související témata[editovat]

Sny o Hurvínkovi[editovat]

Externí odkazy[editovat]

Diskusní fóra[editovat]

FB[editovat]