Historie peněz a bankovnictví/Ekonomika v Mezopotámii

Z Wikiverzity

Sumerové (4000 př. n. l. - 2000 př. n. l )[editovat]

Státní jednotkou byl tehdy městský stát. Co město to jeden stát (království). V té době ještě neměli vládce (krále) v pravém slova smyslu, ale vládlo se prostřednictvím náboženství (chrámová vláda). Uprostřed každého města stál chrámový komplex a zikkurat. Až ke konci sumerského období se objevili první vládci. Důvodem byly převraty a revoluce vůči chrámům, které zneužívaly svou moc až příliš. Aby se nový vládce oddělil a distancoval od chrámu dal si první vládce titul LU-GAL (LU - "svobodný člověk", GAL - "velký") v doslovném překladu "velký člověk" užíváno v kontextu jako "titul vládce, který se distancoval od chrámu ale vládne prostřednictvím síly a autority". Tento titul se postupně rozšířil i do ostatních městských států.

Ekonomické produkty Sumeru[editovat]

Mezopotámské mokřiny[editovat]

Mezopotámské mokřiny mezi řekami BURANUNU - sumersky a akkadsky (Eufrat babylonsky) a IDIGNA - sumersky a akkadsky (Tigris babylonsky) jenž představovaly důležitý a dynamický ekosystém tvořený ze stovek vodních ploch a trvale zamokřené půdy a půdy zamokřované jen sezonně. Tyto plochy byli užívány především ze zemědělských účelů, ale také jako pastviny pro dobytek a kozy. Dle archeologických nálezů byla oblast zemědělsky využívána minimálně od 10 000 př. n. l. Což dokládají nalezené srpy a drtidla obilí v hrobech. Za ubaidské kultury dochází k užívání zavlažovací technologie. Za příchodu Sumerů byla technologie zavlažování dále zdokonalována a užívána více. Avšak vše se dělo citlivým způsobem v souladu s rovnováhou přírody. Sumerové nevyužívali veškerou dostupnou úrodnou půdu naráz, ale některé pozemky nechávali záměrně ležet ladem nebo je určili jako pastvu pro dobytek, aby nebyla půda neustále přetěžována a odpočinula si.

  • Porost - Nejběžnějším porostem byl rákos obecný (Phragmites australis), který měl široké využití. Používal se na stavbu lodí, pletení košíků, jako psací potřeba a spolu s hlínou byl jediným běžně dostupným stavebním materiálem. Těm kteří rákos zpracovávaly se říkalo AD-GUB - sumersky.
  • Tráva - V místech zaplavovaných sezónně převládaly halofilní trávy například ostřice (Carex a Juncus) nebo skřípinec (Scripus brachyceras), který byly důležité pro pastvu.
  • Dřevo (stromy) - Ačkoliv dřevo (stromy) bylo v oblasti spíše vzácností a muselo se dovážet z jiné země, výjimkou byly ovocné stromy pěstované v sadech. Vysazovaly se granátovníky (Punica granatum), hrušně (Pyrus communis), jabloně (Malus), mandlovníky (Prunus dulcis), morušovníky (Morus), mišpule (Mespilus), švěstky (Prumus domestica), pistáciovníky (Pistacia vera) a vinná réva (Vitis vinifera). Přičemž vinná réva byla pěstována spíše pro hrozny samotné a víno se vyrábělo méně. Stromy částečně také nahrazovaly datlové palmy (Phoenix dactylifera), které spolu s vysokým rákosem vytvářely bariéru před prudkými větry s pískem a slaného prachu. Datlovníky taktéž snášejí dobře slanou půdu. Datlovníky byly proto vysazovány na okrajích polí a lidem nesly plody datle; což bylo často vnímáno jako jídlo chudých a to i díky relativní dostupnosti. Sumerové dokonce běžně datlovníky uměle opylovali, aby tak zvýšili úrodu. Datlovníky tak mohli nést úrodu datlí 120 kusů až 3001 kusů na jednu palmu.
  • Ptáci - V oblasti mokřin létali pelikáni (Pelecanus onocrotalus), volavky (Ardea), čápi (Ciconia), kormoráni (Phalacrocorax carbo), ibisové (Threskiornis aethiopicus). Mezi rákosy měli domov kachny (Anas), a spousta zpěvného ptactva (Passeriformes).
  • Savci - Divoké prase (Sus crofa), gazely (Gazella) a různé šelmy, jako vlci (Lupus lupus), lišky (Vulpes vulpes), šakalové (Canis aureus) a lvi (Panthera leo). Lov byl prováděn nastražením pastí a jam poblíž napajedel. Hony na zvěř byly spíše oblíbenou zábavou bohaté elitní vrstvy.
  • Ryby a vodní živočichové - V teplých vodách mokřin žili rozmanité druhy ryb. Loveny byly hlavně ty z čeledi kaprovitých (Ciprinidae). Jídelníček zpestřovali také raci (Austropotamobius torrentium), obří sumci (Silurus glanis), ale také občas z moře zabloudily do mokřin mořští korýši nebo hladový žralok. Právo rybolovu patřilo často chrámu a později za vzniku palácové vlády patřilo právo lovit i paláci. Některé vodní části byly prohlášeny chrámem za posvátné vody AB-ZU - sumersky a akkadsky a byly tak součástí chrámového komplexu.

Nerostné suroviny[editovat]

V oblasti Mezopotámie se vyskytovalo nerostných surovin jen velmi málo až prakticky vůbec, proto se dováželi z jiných oblastí (obchodování na větší vzdálenosti).

  • Hlína - Jediným běžně dostupným materiálem byla hlína, která se nacházela všude kolem. Vyráběla se z ní keramika, ale i některý nábytek, tabulky na psaní, rakve anebo srpy nebo se z ní dělali nepálené cihly (stavebnictví).
  • Asfalt - Z míst, kde vytékala ropa si Sumerové odnášeli asfalt a používali je na výmaz lodí (k zajištění těsnosti spár vůči vodě).

Sumerská ekonomika[editovat]

Sumerská ekonomika by se dala charakterizovat několika výrazy, distribuční ekonomika, agrární ekonomika, centralizovaná ekonomika.

Chrámy jako ekonomické centrum[editovat]

Sumerské chrámy byly v té době středem ekonomického dění, náboženského dění i politického dění. Sumerské hospodářství sice spočívalo především v zemědělství, avšak většina vhodných pozemků a hlavně ty nejlukrativnější a nejlépe zavlažované pozemky patřily chrámovému komplexu. Chrámový komplex byl rozhodně největším zaměstnavatelem městského státu. Zaměstnavatelem často spíše v uvozovkách a nadneseně. Na polích patřících chrámu pracovali nesvobodní lidé a otroci, avšak dostávali svou odměnu v podobě zrní obilí (například ječmene). Ze sumerského účetnictví (hliněných tabulek) vyplívá, že jeden člověk běžně dostával odměnu za práci pro chrám 1 MA-NA sumersky (MANU - akkadsky, MINA - babylonský) což představovalo 60 GIN sumersky (ŠIQLU - akkadsky, ŠEKEL - babylonský), což představovalo 60 hrstí (porcí) obilí. Nebo-li jídlo na jeden měsíc, tedy dvě porce obilí denně na 30 dní. Jeden GIN (šekel) se rovnal 180 zrn obilí (ječmene), což představovalo cca 8,33 gramů.

Chrámy také půdu pronajímaly svobodným lidem a ti za užívání půdy platili chrámu daň.

Ekonomiku poháněl dluh[editovat]

Ještě donedávna se tvrdilo a předpokládalo, že dluh byl vynalezen až po existenci prvních mincí jako platidel a až poté vzniklo placení na dluh a později se tohoto principu vyvinuly směnky a nakonec první papírové peníze. Papírové peníze sice byli vyvinuty z obchodu na dluh v podobě směnek, ale prodej na dluh jako takový se užíval už ve starověkém Sumeru.

Většina obchodních transakcí v Sumeru probíhala na dluh, protože sumerský zemědělec si potřeboval něco koupit, ale mohl zaplatit svým obilím až když mu obilí vyrostlo. Proto mnich v chrámu vystavil hliněnou destičku, jakousi smlouvu nebo směnku, aby tak existoval doklad o tom co zemědělec obchodníkovy dluží. Prakticky většina sumerských textů jsou právě tyto účetní záznamy. V Sumeru tedy probíhal výměnný obchod, avšak byl uskutečňován na dluh. Zemědělec taktéž platil svým obilím chrámu za pronájem pole. Většina úrodných a kvalitních pozemků totiž patřila chrámu. Pozemky nepatřící chrámu byly hůře zavlažované a méně kvalitní. Taktéž pěstitel koz a jiných zvířat mohl zaplatit až zvířectvo vyrostlo. Většina jídla, nebo rostlinný materiál vyžadoval čas na růst a obnovu. Pravidelnější jídlo jako lov většinou praktikovali bohatší a rybolov v řekách byl zakázán protože ryby patřili chrámu a byly považovány za součást posvátného AB.ZU ("posvátné vody").

Akkadská říše ( 2334 př. n. l. - 2154 př. n. l.)[editovat]