Teorie relativity/Jakuba Škrdla/Paradoxy rychlosti 3

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí úložiště:
Příslušnost: Jakuba Škrdla

Stálá síla P vyvolává u tělesa zrychlení a poměr této síly ku zrychlení tělesa se nazývá hmota tělesa m,P/a=m.U malých rychlostí tělesa je tento poměr stálý, nezávislý na rychlosti tělesa. Tedy ani hmota tělesa prakticky není závislá na jeho rychlosti.

Rychlost tělesa je v tomto případě přímo úměrná době působení síly. Síla, která uděluje tělesu pohyb musí ale působit po určité dráze, čímž vykonává na tělese práci neboli mu uděluje energii. Těleso má tedy vedle hmoty i energii a to nejen když je v pohybu.

Kdyby neexistovala mezní rychlost dějů, rychlost světla, tak by hmota tělesa vůbec nesouvisela s prací mu udělenou, neboli s jeho energií. Působením stálé síly by rychlost tělesa rostla nade všechny meze, hmota tělesa by se neměnila, vůbec by nesouvisela s jeho energií, která by se rovněž zvětšovala. Práce na tělese vykonaná by také rostla nade všechny meze, síla by působila nade všechny meze.

Existuje ale mezní rychlost. Proto při velkých rychlostech tělesa roste rychlost tělesa pomaleji než přímo úměrně době působení síly. Tím se zvětšuje hmota tělesa, protože se zvětšuje poměr P/a. Současně se zvětšuje práce vykonaná na tělese neboli roste jeho energie. Současně roste hmota tělesa a také jeho energie. Z toho se dá odvodit, že energie se do jisté míry přeměňuje na hmotu tělesa. Dochází k přeměně energie na hmotu.

Každá práce, kterou tělesu dodáme, každá změna jeho energie zvětšuje zároveň hmotu tělesa. Proto má například zahřáté těleso větší hmotu než těleso studené, nebo stlačená pružina má větší hmotu než pružina volná. Přírůstek hmoty tělesa je těsně spojen s prací, kterou na tělese vykonáme. Tento přírůstek je přímo úměrný práci potřebné k tomu, aby se těleso dostalo do pohybu.

Energie roste přímo úměrně dráze po níž působí síla. Když ale rychlost tělesa nemůže růst přímo úměrně době po níž působí síla ,tak se energie mění na hmotu tělesa.

TEDY OMEZENÍ RYCHLOSTI TĚLESA UMOŽŇUJE PŘEMĚNU MEZI JEHO HMOTOU A ENERGIÍ. AVŠAK JE OMEZENÁ RYCHLOST VŠECH DĚJŮ NEJEN RYCHLOSTI TĚLESA. PROTO TENTO POZNATEK MŮŽEME ZOBECNIT:

JE MOŽNÉ MÍT NEOMEZENÉ MOŽNOSTI, ALE BEZ MOŽNOSTI PŘEMĚN. A NEBO MÚŽEME MÍT MOŽNOST PŘEMĚN, ALE BEZ NEOMEZENÝCH MOŽNOSTÍ.

Landau/Rumer píší v knížce Co je teorie relativity: Abychom zvětšili hmotu o jeden gram musíme zvýšit jeho energii o 25 000 000 kilowatthodin. Proto jsou v obyčejných podmínkách změny hmoty zcela nepatrné a ani nejpřesnějšími podmínkami je nelze zjistit. Vždyť například zahřátí jedné tuny vody z bodu mrazu na bod varu zvýšíme jeho hmotu o naprosto nepatrnou hodnotu o pouhých 5 miliontin gramu, o 0,000 005 g. Spálíme-li v uzavřené peci jednu tunu uhlí a dokonale zachováme všechny produkty hoření, popel a spalné plyny, tak budou mít po vychladnutí hmotu/váhu pouze o jednu třítisícinu gramu menší než všechno uhlí a kyslík z nichž ty zbytky vzešly. Jako by teplo odnášelo z hmoty více tepla než mu jí dodané teplo přináší.