Teorie relativity/Jakuba Škrdla/Dana Drábová a román o psaní

Z Wikiverzity
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je součástí úložiště:
Příslušnost: Jakuba Škrdla

Příroda[editovat]

Dana Drábová říká, že příroda směřuje k rovnováze. Také říká, že došlo k tomu, že energie se začala měnit ve hmotu a nevíme, jestli to bylo podle nějakého fyzikálního zákona nebo slovy: ,,Budiž světlo."

Rovněž Dana Drábová říká, že byla objevena Božská částice, Higgsův boson. Taktéž říká, že budou stavěny stálevětší urychlovače, ve kterých se budou částice srážet stále větší rychlostí a možná, že se nám podaří vytvořit Velký třesk, aniž bychom věděli proč vznikl, obdobně jako pan Grygar říká, že sice víme jak funguje mobil, ale nevíme proč tak funguje.

==Pohyb==Přesvědčme se, že obdobně jako příroda směřuje k rovnováze, pohybující se těleso, když už se nemůže pohybovat rovnoměrně a přímočaře, tedy konstantní rychlostí a konstantním směrem, tak se snaží pohybovat alespoň podle jedné eventuality.

Tendence[editovat]

Těleso má tendenci pohybovat se rovnoměrně a přímočaře nebo buď rovnoměrně nebo přímočaře. To v případě, že na něj působí síla.

Síla[editovat]

Každá změna rychlosti pohybu tělesa, tj. jeho zrychlení, říkáme, že působí síla. Síla se rovná součinu setrvačnosti tělesa, čili jeho setrvačné hmoty rovnající se jeho gravitační hmotě a jeho zrychlení. Tento Newtonův zákon v podstatě říká, působí-li táž síla na totéž těleso, udává mu stejné zrychlení.

Zrychlení[editovat]

Zrychlení má dvě formy: buď se rovná

           v/t =d/t na druhou

kde v je rychlost tělesa, d je jeho dráha a t je čas, za který těleso tu dráhu urazilo. Avšak rychlost i zrychlení jsou vektory a mají tedy velikost i směr. Tedy i když se nemění velikost rychlosti tělesa, ale mění se směr jeho rychlosti, čili těleso se pohybuje po zakřivené dráze, má tento pohyb zrychlení a to mu musí dodávat nějaká síla. Ta v tomto případě směřuje do středu křivosti pohybu, čili do středu přitažlivosti a má velikost.

    v na druhou / r.

Kde v je rychlost tělesa a r je poloměr křivosti toho pohybu, tedy vzdálenost od středu přitažlivosti.

Víme, že síla působící na těleso se rovná součinu jeho hmoty a jeho zrychlení. To je v tomto případě v na druhou / r. Čili je závislé na poloměru zakřivení. Síla potřebná k tomu, aby se těleso pohybovalo,rovnoměrne,tedy konstantní rychlostí,bez dalšího zrychlení po  dráze se zakřivením r je 
   m v na druhou / r,

kde m je hmota těles.

Zásada[editovat]

Ke každému zakřivení r a každé velikosti přitažlivé síly P existuje rychlost taková, aby se těleso na této dráze pohybovalo rovnoměrně, tedy s konstantní rychlostí.

Dvě možnosti[editovat]

Jsou tedy dvě možnosti: Označme sílu přitažlivosti působící na těleso P:

1.Buď se těleso pohybuje rychlostí v,že

         P = m v na druhou / r .

Tedy síla P mu dodává zrychlení potřebné k rovnoměrnému pohybu po kruhové dráze o poloměru r a nebo

2.těleso se pohybuje takovou rychlostí,že

         P se nerovná m v na druhou /r.

Tedy přitažlivá síla P mu nedodává zrychlení potřebné k tomu, aby se po kružnici o poloměru r pohybovalo rovnoměrně. Těleso se tedy snaží přejít na dráhu o takovém poloměru, aby platilo


         P = m v na druhou / r

a mohlo se tedy na této dráze pohybovat rovnoměrně.

Tendence 2[editovat]

Pohybuje-li se těleso na kruhové dráze, snaží se na této dráze pohybovat rovnoměrně, zcela obdobně, jako se příroda snaží o rovnováhu.

Umění[editovat]

Přesvědčme se o tom, že jako příroda směřuje k rovnováze, směřuje k rovnováze i umění. Největší peruánský spisovatel Maria Vargas Llosa Napsal román TETIČKA JULIE A ZNEUZNANÝ GENIUS. S překvapením zjistíme, že to není jen román o lásce s překážkami a se šťastným koncem, ale také a snad především román o psaní jako prostředku obživy a psaní jako náplní života.

Román má dvě dějové linky: seriálové příběhy geniálního psavce Pedra Comacha se střídají se skutečnými příběhy o lásce mezi tetičkou Julií a Vargáskem.

Camachovy rozhlasové seriály vytváří jakýsi kontrapunkt k "pravému" umění představovaném vyprávěním Vargasovým.

Stále ale jde o psaní, které dává člověku zapomenout na zlobu, neúspěch, stáří, smrt, o psaní, kterým se přemáhají.

Je to román o zneuznaném psavci Pedro Camachovi a světově uznávaném spisovateli Mariu Vargasovi Llosovi. Kdo však může s jistotou říci, jak veliká či malá vzdálenost je dělí.

S jistotou ale lze říci, že dualita těch dějových linek směřuje k rovnováze umění.