Sny/Databáze/Kychot/2008-04-13

'Sny: Databáze/Kychot/2008-04-13 sobota/neděle

Včera jsem šel spát někdy polem půlnoci, už jsem byl dost utahaný. Ráno jsem se probudil někdy za svítání, tj. kolem 5:30. Obsah snu do velké míry souvisí se starými událostmi kolem rozkolem Jednoty bratrské, takže většině lidí asi nebude moc jasné, co co znamená.

Sny byly dost dlouhé, takže mám jen nejasné tušení, že se mi toho zdálo hodně, ale na to, co se zdálo předtím, si už moc nevzpomínám. Jen na takovou jednu událost, kdy jsem jel autem, nějakým městem, a byla zima, šero, ale sněhu málo, jen taková břečka, a zrovna uprostřed křižovatky si hrála hromada malých dětí, seškrabávaly ty špinavé zbytečky sněhu a hrály si s ním. Čekal jsem na červenou, a když přišla zelená, ony tam byly pořád, tak jsem jel hodně pomalu, měl jsem strach, že nějaké zajedu, o ny neměly moc chuti se z té křižovatky klidit, byl jsem takovým osamělým autem, nakonec jsem pomalu projel.

V další části snu jsem byl v nějakém větším severočeském městě, možná Liberec nebo Jablonec nebo tak něco, prostě jsem tušil, že jsem někde tam, ale o žádné konkrétní místo tam nešlo, nějaká větší ulice nebo náměstíčko nebo kde jsem to byl. Také jsem měl nějaký arch jízdenek MHD, ale jakoby nějaký vadný výtisk, občas tam někde něco chybělo a hromada lístků už byla cvaklých. Byly to takové ty lístky, co se někdy před deseti lety nebo kdy procvakávaly v těch strojkách. Tak jsem si nějaké použitelné z nich vybíral, abych s mimi mohl jezdit. To už jsem asi neměl to auto.

Dojel jsem do nějakého blízkého městečka a chodil po něm a už jsem měl v úmyslu se pomalu vrátil a v ruce jsem nesl svůj červený kanystr s benzínem do motorové pily s tím, že si ho jako nechám v malé roubence u nějakého známého, abych ho nemusel tahat pořád s sebou. A potkal jsem Pepíka V., tak jsem se pozdravili a dali krátce do řeči a teď mi není moc jasné, a v tom snu asi taky nebylo, jestli mě pozval k nim domů na návštěvu nebo ne. Ale neměl asi moc času. Já něco říkal, že si tam u toho kamaráda ještě nechám ten kanystr, ale to bylo kousek, asi jen 100m. Tak jsem šel s Pepou zpátky a pak jsme se octli na nějaké křižovatce a najednou se tam někde octli nějací bratří z Ochranova a že snad mají nějaký problém s autem a že to je náhoda nebo nějaké Boží řízení že jsme se tam zrovna octli, že jim s tim můžeme pomoct. Ale pak nějak už žádný problém s autem najednou nebyl a já jaké nějak nevěděl co tak jako že jdu z toho auta ven a že jdu dál po svých. Tak jsem z něj začal vylézat ven (byla to otevřená karoserie) "tak tady zůstaň a pojeď s námi do hořeního sboru do Jednoty". Moc jsem nevěděl co to je, asi nějaký kostelíček nahoře. Tak jsem s nimi jel v tom autě a bylo to nějaká americká limuzína nebo co a bylo nás tam narvaných hromada lidí snad deset já seděl vzadu za řidičem a jen kolem něj na předních sedačkách se mačkalo hafo lidí, taková veselá mládež to byla, já si říkal, asi to budou nějaký charouši.

Tak to auto jelo po silnici někam nahoru a mně už bylo celkem jasný, že to asi jedem do nějakého charoušského sboru a že tam bude Jarek P. Tak jsem z toho měl takové trošku smíšené pocity , ale říkal jsem si, no aspoň uvidím, jak to tam vypadá, bude to čistě taková soukromá návštěva, abych to pak nemusel někde vysvětlovat, co jsem tam dělal. Tak jsme tam dojeli a pak vylezla nějaká silnější žena ven k brance a něco tam řešila nebo co, ale pak zase byla doma a ležela v posteli jako že je nějak trochu nemocná nebo co, takový trošku už celý pomotaný to bylo, a snad to měla být manželka kazatele. Něco jsme jí tam přinesli, tedy vlastně jeden z těch lidí jí tam něco přinesl v takovém velkém červeném kletru, jaký máme doma starý, ale bylo tam jen pár nějakých časopisů a ještě něco či co, ona si to vzala všechno, a ten kluk si pak vzal ten kletr zase zpátky.

A já jako že už zase půjdu do toho "spodního sboru", ten byl asi jako náš. Měl jsem takové nějaké tušení, kde by asi měl být, bylo to tím směrem, co odkud jsme přijeli, ještě kousek za tou křižovatkou a pak zase kus do kopce nahoru, jakoby na druhé straně nějakého údolíčka, co bylo v tom městečku. Tak jsem se jen ujišťoval, jak se tam dostanu zpátky. Bylo to ještě jednodušší, než jak jsme sem přijeli, protože jsme přitom museli objíždět kus toho kopečka, na kterém jsem byli, kvůli nějakým jednosměrkám. Takže teď bych šel jen kus na hlavní, pak po ní doleva dolů a pořád po té silnici a pak po ní zase kousek do kopce a pak zase doprava a už bych tam byl. Takže ta cesta zpátky mi byla celkem jasná, viděl jsem ji tak v představě v prostoru jako dvakrát zalomenou klikatou čátu, a tak jsem si nějak představoval, jak ty dva sbory jsou touhle klikatou čarou stále ještě spojeny.

Tak tedy jako že se už vrátím, ale pak už jsem se asi probudil. Chvíli jsem ležel v posteli a snažil se celý ten sen rekapitulovat, abych ho mohl napsat sem.