Environmentální žal

Z Wikiverzity
(přesměrováno z Klimatický žal)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak používat klasifikační nálepkuTato stránka je rozcestník
Příslušnost: všeobecná

Environmentální žal (též ekologický žal, klimatický žal, klimatická úzkost, ekologická deprese, původně anglicky climate grief, environmental grief) je úzkostný až depresivní duševní stav vzniklý v reakci na neutěšený stav životního prostředí a specificky na klimatickou změnu.

Na této stránce shromažďujeme odkazy a informace týkající se environmentálního žalu, využitelné pro výuku a vzdělávání.

Základní informace[editovat]

Psychologický dopad environmentálního ohrožení[editovat]

Možnosti terapie[editovat]

Rychlosouhrn[editovat]

Podle Voštové (viz výše i níže) se možná pomoc člověku, který se trápí stavem životního prostředí natolik, že se to stává neslučitelným s běžným fungováním v životě, shrnout do několika doporučení:

  • zvědomovat prožívání světa, upozorňovat na to, co všechno se dá vidět atd.
  • sdílet takovéto prožitky
  • uvědomit si své lokální možnosti dělat něco pro dobro věci, soustředit se na ně
  • odpočinout si od environmentálních, resp. klimatických témat (soustředit se na jiná témata, jiné oblasti zájmu)
  • pobývat v přírodě (zejména společně — pak je možné prožívané hned sdílet)
  • soustředit se na přítomný okamžik a v něm vědomě hledat něco, co můžeme považovat za součást smyslu svého života

Zacházení s environmentálními tématy ve vzdělávání[editovat]

Rychlosouhrn[editovat]

Podle Činčery (viz níže i výše) je pro budování věcného vztahu k aktuálním globálním environmentálním tématům důležité:

  • aby se téma ve výuce objevovalo jako významné
  • aby výuka podněcovala žáky k vlastní aktivitě
  • aby bylo dost prostoru na diskusi (a aby diskuse skutečně probíhala)
  • aby měli žáci kontakt i se skutečnými špičkami v oboru (spolupráce s vědci, nakolik je to možné)
  • aby byli žáci zapojováni do školních či komunitních projektů, v nichž je možno hmatatelně udělat něco pro dobro věci
  • aby v pojednávání o tématech vždy zaznívala naděje (potažmo aby se posiloval pocit, že není všechno ztraceno)

Lidé a instituce[editovat]