Tato cvičná stránka je součástí projektu:
Informatika pro kombinované lyceum
střední škola
Příslušnost: Jozunda

Moje poznámky

Jak se píše text

normální text tučný text

odasezný text

podpis do diskuze zdroje na volně použitelné obrázky[1]

alt gr a otazník je hvězdička * hvězdička je odrážka

| nějaká náhodná věc s rámečkem |

/Odkaz na novou stránku, nový odkaz

Knihy:

Jan Bohunek, černí ilumináti???

ŠKOLA

počítač a jeho součásti

 [[2]]

vývoj výpočetní techniky

25.09.2025, 01.10.2025

Proces formalizace

=schopnost univerzálního zaznamenávání informací nezávisle na jazyce nebo na vnějších okolnostech

když se člověk naučí formu informace, pochopí zbytek

rozdíl značka×obrázek - značka má předem dohodnutý význam

vzorec - jednoznačný povel, bez kontextu, snadno pochopitelný a nezávislý na jazyce a obecných okolnostech

formalizace se dokončila, zdokonalila ve středověku, rozvinuta v renesanci

Záznam informace -obraz -značka -písmo

Popis pacovního postupu -vysvětlení -povel -vzorec

Proces digitalizace

digit = anglicky číslovka, latinsky prst, počítání na prsty

= převod na čísla, převod do počítače

dvojková soustava [[3]][[4]] = zápis kódu do počítače

Zpětná vazba

08.10.2025

reakce na akci, věc se může vylepšit, reakce vypovídá o proběhlé akci a o jejím dopadu

[5]

Logické obvody

logical gates

[6]

Programovatelnost

09.10.2025

programem počítači řekneme, co má dělat, opakuje znova a znova tu stejnou věc

nejstarší nejkomplexnější návody/programy - egyptská kniha mrtvých, popis cesty duše po smrti

filón byzanský stroj na umývání rukou, 3. st. př. n. l.

Jacquardův tkalcovský stav - první stroj na víc programů

Spojení všech prvků

Charles Babbage 1836 - vývojář počítače, pokus postavit počítač

Ada Lovelace - první programátorka na světě, vymýšlela programy pro Ch. B.[7]

Konrad Zuse - první počítač Z1-Z4

ENIAC - první elektronkový počítač 1945 - hlavní vývoj elekroniky v USA

Jak psát vyprávění, struktura

seřazené podle toho, jak se na textu pracuje, co je potřeba si rozpracovat jako první, druhý... úkol

1. HLAVNÍ MYŠLENKA - o čem vlastně píšu, co chci světu říct? píšu jako první

2. příprava - co je potřeba vysvětlit, aby lidi pochopili význam, ideálně pomocí scény

3. potvrzení, barvy příběhu (příklady, aplikace hlavní myšlenky, vedlejší poenty - často nám hlavní myšlenka nestačí na to, abychom jí naplnily celou práci, materiál navíc, důkazy k potvrzení)

popis, charaktery, dobarvení příběhu

4. úvod - vtažení do tématu

všeobecně známé, člověk se dokáže vcítit a to ho vtáhne, něco známého...
napětí, co bude, co ...
oslovit emoce, naladit atmosféru (většinou příjemné emoce)

5. závěr - shrne, připomene, vyrobí pocit ukončesnoti a spokojenosti, že čtenář může v klidu uzavřít s nějakým dojmem

Vyprávění

Jak se píšou různé věci

okolo závorek jsou vždy mezery z obou stran

„“„“

Matyášová Johana – Nebyla to událost

Nebyla to událost, ani neměla být, nic zvláštního se nedělo a nebyl důvod dělat, že se něco děje. Iva šla s Karlem na filmový festival, bylo po maturitě a bylo hezky, slunce rozpalovalo betonové chodníky. Ivě se v devátém měsíci chodilo trochu ztěžka, ale na film se těšila. V sále ji začaly první bolesti, jen trochu, ne nic velkého, s tím se přece musí počítat. Snažila se soustředit na film, byl o paní, co dostala spalničky a kvůli tomu potratila, v duchu se ironicky zasmála, nemohli vybrat něco lepšího? Po filmu došli domů, bydleli u Karlovi maminky Karly Tmějové a jejího manžela. Iva se ze tří sourozenců vdala jako první a v jejich bytě by tak muselo bydlet asi šest lidí a to nešlo, museli bydlet tam, ale ani Tmějové je nechtěli. Nedalo se dělat nic jiného. Doma, večer 26.června, už Iva už měla tak velké bolesti, že byla na čtyřech na podlaze a stěží vnímala, jak se jí Karel trochu udiveným hlasem ptá: „Co to děláš?“ „Rodím!“ odsekla Iva. Několik měsíců předtím byli Iva s Karlem na přednášce, jak se starat o dítě a vychovat ho. V místnosti s nimi byly asi 4 další páry, Iva poslouchala, jak prát plíny, stejně se to pak lépe dozvěděla sama. Sama potom zjistila, že se plíny musejí pořád převařovat, prát se v hrnci, že si musí dávat pozor, aby nedej bože nebyly zaprané a zešedlé, to by znamenalo, že je špatná matka a ani plíny pro svoje dítě neodkáže vyprat správně. Zjistila pak, jak drahé je sušené mléko na příděl, 36 korun, a to celých osm měsíců, kdy ho bude muset své dcerce kupovat. Zjistila pak, jak se shání oblečení, její maminka jim ho vozila z Východního Německa, zašívala valuty do klopy kabátu, aby oblečení mohla koupit. To ještě ale nevěděla a teď jenom poslouchala, tak napůl, myslela na maturitu, jak ji asi zvládne a jak to všechno dopadne. Po přednášce si ještě povídali s psychologem. „Tak jak to zvládnete, máte nějakou představu?“, zeptal se, takhle se ptal už dlouho, všech možných lidí, tohle byl jen další pár, co si pořídil dítě v době maturity, skvělé načasování. Karel se k odpovědi moc neměl, tak odpověděla Iva: „Jo, to bude dobrý, se nijak nebojim, oba hodně sportujeme, Karel hraje volejbal, já házenou, zvládneme to.“ Pan psycholog se na ně zadíval, nadzvedl obočí a v duchu si říkal „Jak ti jsou mladí a bezstarostní, ale to je možná asi dobře...“ Místo toho se nahlas doptal. „Nebude tedy problém, že bude pan Karel Hejzlar bude často pryč, cestovat s volejbalem a nabude doma?“ Iva si v duchu povzdechla. Problém není, že pan Karel bude hodně cestovat kvůli volejbalu. Problém je, že pan Karel má povolávací rozkaz na vojnu, od začátku července. Iva si ani pořádně nepamatovala, jak se dostala do porodnice. Bolesti v noci začaly být, tak veliké, že už se nedalo předstírat, že se nic neděje. Seděla tam na chodbě sama, bylo brzo ráno, už začalo svítat. Za chvíli začínala nová směna a pracovníci porodnice byly v pět ráno už vyčerpaní a nikomu se nechtělo starat se o mladou prvorodičku sedící samotnou na chodbě. Pořád se jí ptali na nesmyslné otázky, nechali ji tam na chodbě sedět, dokud jí někdo stroze neřekl, ať se jde vysprchovat. Ve sprchách jí praskla voda, už bylo šest ráno, nová směna začínala a přišla za ní čerstvá sestřička. „No tak jdem rodit!“ Porod byl krátký jen asi patnáct minut, Iva se koukala na bílý závěs oddělující její kóji od zbytku pokoje. Byla hrozně vděčná, že tam sestřička byla s ní, ujala se jí, zajímala se o ni, byla tam sama, ale sestřička tam byla tam pro ni. Později ji zkazilo náladu, když jí někdo oznámil: „Je to holka.“ „To je dobře, že je to holka, pro mě je to ale holčička, moje holčička, proč je takový problém říct holčička, jenom holka, to opravdu není!“ Hlavou ji plynuly všechny tyhle myšlenky. Za chvíli ji Evičku (ano Evičku, protože to byla holčička Evička, ne nějaká holka Eva) odnesli pevně zabalenou v zavinovačce a posadili ji na chodbu. Vystřídala se s jinou paní. Seděla tam docela sama, nikdo nevolal, jakou má radost, jak je na ni pyšný a jak to zvládla. Ze sálu se po chvíli radostně ozvalo: „Ježiš, to je kluk! Čtyry kila třicet!“ Někdo z něj, z toho kluka čtyry kila třicet, měl radost. Ona seděla sama na chodbě, Karel doma ještě spal, Karla se ho v bytě potom snažila přesvědčit, ať zavolá. Všichni Ivini blízcí, včetně Karla, volali až o několik hodin později. Iva dostala pokoj, kde se s dalšími sedmi matkami asi deset dní zotavovala. Evička byla s ostatními novorozenci v jiných místnostech, pevně zamotanou v zavinovačce, nahou ji Iva viděla asi až po týdnu. Karel mezitím musel odjet na vojnu do Trenčína, 300 kilometrů od Hradce. Aby Evičku viděl dřív, než jí budou dva roky, Iva mu ji z okna nemocnice ukázala, jako malý uzlíček v malém okně velké porodnifve. Byli moc daleko na to, aby si mohli cokoliv říct. Když se Iva vrátila do bytu k Tmějovým, rodiče Karla odjeli začátkem července na dovolenou, navštívila jí její známá paní Semeráková, nějakou dobu s ní pobyla. První noc za Ivou přijela její maminka Míla. Udělala jí fenyklový čaj. Další noci byla Iva zase sama, ale nijak jí to nevadilo. Byla v pořádku, nebála se, měla Evu, moc neplakala, bylo to hodně dítě, všechno bylo v pořádku. Po nějaké době přijeli Tmějovi. Karla se snažila, pomáhala jí prát plíny, aby nebyly šedé a seprané, občas Evičku hlídala. Karel nebyl. Byl daleko v Trenčíně na Slovensku, dobře vařil, díky tomu se tam stal kuchařem a vařil pro stejně staré muže ve výcviku, jako byl on. Iva byla ale bez Karla od jejího návratu domů asi jen šest týdnů. Karel přijel. Využil hned první příležitosti, kdy měli povelenou volnou vycházku, nasedl na vlak a jel do Hradce. Samozřejmě utekl, v podstatě dezertoval, doma byl jen asi dvě hodiny, než pro něj přijela eskorta. Noc strávil ve vězení u hradeckého zimního stadionu. Ty dvě hodiny, co byl doma se činil. Evičku přebalil, nepotřeboval říkat, jak se to dělá, jako malý přebaloval svého bratra. Říkal, jak je Eva krásná a s Ivou sdílel všechnu práci s výchovou. Po dvou hodinách, když ho odváděli, Iva neplakala. Musela s tím počítat, brala to, jak to je, není konec světa, Karla nezabijí, jen ho na pár měsíců zavřou, ale nic mu neudělají, vlastně se nic nestane. Věděla, že pro něj přijdou a počítala i předem s tím, že Evičku bude vychovávat sama. S Karlem se během dvou let viděla několikrát, zhruba po půl roce, maximálně na týden. Během půl roku odloučení se z nich, i přes pravidelné dopisy a telefonáty, vždy stali cizí lidé. Museli se během návštěv znovu seznámit, vojna člověka změní, stejně tak výchova dítěte. Iva se změnila. S Evičkou dostala sílu. Takovou sílu, že byla odhodlaná všechno přečkat, měla Evu, Eva měla ji. I když neměla Karla, tak to zvládala, volala mu z telefonu, co měli v bytě na lednici. Měla pocit, že je hotová a kompletní. Cítila se dobře, když šla s kočárkem po chodníku a byla šťastná a hrdá, když svým kamarádkám a do dopisů Karlovi líčila, jak Evička roste, jak se převalila, jak se naučila lézt a začala žvatlat. Byla šťastná a hrdá, že má svoji dceru. Dceru, pro kterou by udělala všechno a dceru, jejíž narození pro ni byla událost.

Historické vysvětlivky: V 80. letech minulého století byla povinná vojna pro všechny muže, byla na dva roky. Do porodnice otcové nesměli, u porodu nebyli. Dítě bylo po porodu odebráno a odneseno do separované místnosti, s matkou se vidělo pouze při kojení. Doba hospitalizace dítěte a matky v porodnici byla zhruba týden. Potraviny, potřeby pro děti a další věci byly na příděl. Věci navíc se často pašovali např. z Východního Německa. Nekupovaly se nové byty. Nově vzniklé rodiny většinou bydleli u rodičů.

heslo na zoneramu od týnky: