Ústav biofyziky 2. LF UK/historie/Kychot – historie Ústavu biofyziky 2. LF UK, jak ji v říjnu 2016 sepsal User:Kychot pro sborník LÉKAŘSKÁ FYZIKA A BIOFYZIKA VE SPIRÁLE ČASU.

Ústav biofyziky 2. Lékařské fakulty UK v Praze

Petr Heřman

Stručná historie

Vládním nařízením z 27. listopadu 1953 vznikla Fakulta dětského lékařství UK (osamostatněním pediatrické větve pražské Fakulty všeobecného lékařství UK). Její klinickou základnou byla Dětská fakultní nemocnice, zřízená v roce 1952. Už od roku 1953 byla FDL schopna vést i výuku preklinických oborů, neměla ale žádné teoretické ústavy a tak dlouhá léta zajišťovali výuku teoretických disciplín učitelé teoretických oborů FVL.

V letech 1941–1943 byla v Motole vybudována provizorní baráková nemocnice, jež od roku 1956 nesla název Městská nemocnice v Motole; 1. ledna 1971 byla sloučena s Dětskou fakultní nemocnicí, čímž vznikla Fakultní nemocnice v Motole. Kliniky FNM byly modernizovány, avšak fakultě stále chyběla základna pro výuku teoretických a preklinických oborů a studenti proto museli docházet na FVL UK. O výuku biofyziky našich studentů se v té době (a to až do akademického roku 1990/91 včetně) starali prof. RNDr. František Vítek, Dr.Sc., prof. Ing. Miroslav Rakovič, Dr.Sc. a Ing. Miroslav Zitko, CSc. na Katedře biofyziky a nukleární medicíny FVL UK v Praze 2 v Salmovské ulici.

Období po 17. listopadu 1989 bylo pro Univerzitu Karlovu a její fakulty obdobím velkých změn. Rektorem univerzity se stal prof. PhDr. Radim Palouš, dr. h. c., děkanem FDL UK byl zvolen prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc. Dne 7. září 1990 schválil akademický senát UK rozhodnutí rektora, aby FDL UK změnila název na 2. lékařská fakulta UK. Nejednalo se pouze o formální změnu názvu, smyslem bylo zrovnoprávnění výuky na všech třech pražských lékařských fakultách: do té doby se často stávalo, že výuka na FDL byla považována za neplnohodnotnou a na její absolventy se hledělo, že to bylo „jen“ pediatři. Se změnou zaměření fakulty a s důrazem na vědu se však o to palčivěji projevila dosavadní nesamostatnost fakulty v oblasti teoretické a preklinické výuky.

V témže roce byly zrušeny vojenské katedry vysokých škol v Motole na Plzeňské ulici. Dolní část areálu s provizorními dřevotřískovými baráky poté připadla ČVUT, zatímco o horní polovinu areálu projevila zájem 2. LF UK, která tak po mnoha letech dostala šanci získat prostory, v nichž by teoretická a preklinická výuka mohla probíhat. Dne 17. listopadu 1990 byla pak výnosem děkana založena většina teoretických a preklinických ústavů 2. LF UK, které měly svou výuku ve vlastních prostorách začít od následujícího akademického roku 1991/92. Tímto se 2. lékařská fakulta konečně stává svébytnou fakultou.

Ústavu biofyziky byly v prvním patře dřevěného baráku modré [D] přiděleny dvě menší místosti a jedna posluchárna pro 36 studentů a k nim ještě několik provizorních místnůstek pro praktika. Vedením Ústavu biofyziky byl pověřen MUDr. Tomáš Blažek CSc. – s podmínkou habilitace během jednoho roku, což ještě před zahájením akademického roku 1991/92 splnil. Na místa asistentů přijal MUDr. Květoslavu Vošmikovou, absolventku 1. LF UK, a Mgr. Ladislava Jirsu, absolventa MFF UK; oba byli zároveň externími doktorandy.

Vlastní výuka na Ústavu biofyziky 2. LF UK začala v zimním semestru 1. ročníku studia všeobecného lékařství 1991/92 předmětem Biofyzika. Výuka v provizorních prostorách byla dost náročná: malé místnůstky, vzniklé např. přepažením chodeb či z nevyužívaných WC, ve kterých probíhaly jednotlivé úlohy praktik, byly jednotlivě rozstrkány po různých částech budov, mezi kterými museli studenti i asistenti neustále přebíhat. Vybavení úloh bylo skrovné, často zhotovené svépomocí, nicméně didakticky působivé: např. ohnisková vzdálenost čočky se zjišťovala zaostřením plamene svíčky.

Na výuce se jako asistenti na vedlejší úvazek podíleli Ing. Jindřiška Heřmanská, CSc. a Ing. Jaroslav Zimák, CSc. (do roku 1993/94) z Ústavu nukleární medicíny FNM a MUDr. Martin Šámal z 1. LF UK (do roku 1995/96). Ing. Heřmanská se později habilitovala a od roku 1994 působila na Ústavu biofyziky jako docentka až do své smrti v roce 2005. Při výuce vypomáhal praktikant Michal Zarda. Z Ústavu nukleární medicíny FNM rovněž přišla Helena Havlasová, která na částečný úvazek po celých sedmnáct let jako dobrý anděl věrně sloužila Ústavu biofyziky jako odborná pracovnice a sekretářka. Rozběhla se výuka předmětu Biophysics v angličtině pro zahraniční studenty. V roce 1996 odešel MUDr. Šámal; po dobu trvání bloku praktik vypomohl RNDr. Martin Zápotocký z 1. LF UK a poté do funkce odborného asistenta nastoupil absolvent 2. LF UK MUDr. Jiří Mrázek. V roce 1996/97 se Ústav biofyziky zapojil do výuky bakalářů výukou předmětu Fyzika obecná pro studenty 1. ročníku tříletého oboru Optika a optometrie.

V roce 1997 Mgr. Jirsa odchází a jeho místo zaujímají Mgr. Monika Čepelková (provdaná Pilchová) a biofyzik RNDr. Petr Heřman. V té době byly Teoretické a preklinické ústavy na Plzeňské ulici ještě bez Internetu; RNDr. Heřman vlastoručně propojil všechny teoretické a preklinické ústavy na Plzeňské ulici koaxiálním kabelem 50 Ω a zajistil tak konektivitu; tím pádem po několik následujících let Ústav biofyziky suploval činnost informatiků. Postavil se WWW server a tak měl Ústav biofyziky své první webové stránky, které sloužily např. i pro presentaci seminárních prací studentů a krom toho hostoval i stránky několika jiných ústavů.

V akademickém roce 1998/99 otevřela 2. LF UK tříletý bakalářský obor Fyzioterapie, ve kterém náš ústav začal zajišťovat v letním semestru 1. ročníku výuku předmětu Biofyzika. Koncem roku 1998 posílila stav odborných asistentů RNDr. Jana Vackářová, která poté na našem ústavu pracovala až do konce roku 2008 a výrazně se přičinila jak na přípravě, tak i na vlastní výuce biofyzikálních praktik.

V roce 1999 z Ústavu biofyziky odchází MUDr. Vošmiková a ve výuce praktik začínají pomáhat demonstrátoři z řad pregraduálních studentů vyšších ročníků: Jan Fessl a Josef Přibyl, v dalších letech Šárka Cihelková, Anastázie Jermolájeva, Jiří Náhlovský, Michal Šnorek a Marek Turnovec. Tradice demonstrátorů končí v roce 2006.

V roce 2000 nastupuje RNDr. Heřman do kombinované formy PGS a tím se stává prvním doktorandem Ústavu biofyziky, školitelem byl doc. Blažek. Na podzim 2001 nastupuje další doktorand Mgr. Ferdinand Varga, absolvent Fakulty matematiky, fyziky a informatiky Univerzity Komenského v Bratislavě, obor biomedicínská fyzika. Jeho práce byla pod vedením doc. Heřmanské zaměřena na modelování biokinetiky radioaktivních isotopů jódu v štítné žláze; po úmrtí doc. Heřmanské se jeho školitelem stal RNDr. Jirsa a téma disertace bylo změněno na Vylepšená biomechanická charakterizace pojivové tkáně a vývoj umělých implantátů.

Doc. Blažek, trpící dlouholetou těžkou chorobou, nemohl již v plné míře zastávat funkci vedoucího, a proto v květnu 2003 byla vedením ústavu pověřena doc. Heřmanská. Děkan fakulty prof. Koutecký poté vypsal konkurs na obsazení místa vedoucího našeho ústavu a z něj vyšel vítězně RNDr. Evžen Amler, CSc., který se funkce nového vedoucího ujal 1. října 2003. Zároveň na PGS nastoupila jeho doktorandka Mgr. Eva Filová. Nový vedoucí výrazně orientoval zaměření celého ústavu na výzkum; zpočátku se jednalo o počítačové modelování činnosti iontové pumpy Na⁺/K⁺–ATPázy, což si vyžádalo stavbu vlastního výpočetního clusteru.

O prázdninách v pátek 27. srpna 2004 zachvátil budovu [D], ve které sídlil Ústav biofyziky, požár. Hasičům trvalo několik hodin, než se podařilo oheň zdolat, ale barák z dřevotřískových desek doslova lehl popelem, náš ústav přišel prakticky o vše. Sousední budova [C] se stala prakticky nepoužitelnou, obě stavby musely být strženy a zbývající budovy [A], [B] a [E] bylo nutno sanovat.

Na obnovení výuky do začátku semestru zbýval měsíc usilovné práce: Celý Biofyzikální ústav nastěhovat do dvou místností v přízemí budovy [B], kde sídlí dodnes. Pro praktická cvičení musela 2. LF pronajmout několik místností o celkové ploše cca 150 m² ve spodní části areálu v budově patřící ČVUT: přízemní provizorní barák nevypadá příliš vábně a na stejné chodbě sídlí různé firmy, ze kterých se šíří různé zvuky i vůně (archeologové, příprava nitěnek a další potravy pro rybičky, tiskárna).

Praktika bylo nutno znovu vybavit – jedinou pomůckou, kterou požár nezasáhl, byl kufřík se školní soupravou Gamma-beta. Podařilo se získat EKG, refraktometr, perimetr, audiometr, sonograf, dopplerův průtokoměr, veterinární rentgen, spektrometr pro RTG a gamma oblast a spektrofotometr pro viditelnou a UV oblast a polarimetr. V posluchárně RNDr. Jiří Vackář, CSc., zřídil počítačovou učebnu se čtrnácti PC. V těchto podmínkách se konají biofyzikální praktika dodnes.

V roce 2004/05 otevřela 2. LF UK tři tříleté bakalářské obory: Ošetřovatelství / Všeobecná sestra, Zdravotní laborant a Radiologický asistent, kde jsme v letním semestru prvních ročníků zajišťovali výuku Základů biofyziky. Téhož roku na náš ústav jako vědecká pracovnice nastoupila RNDr. Lucie Koláčná, Ph.D.

29. prosince 2004 v Motolské nemocnici zemřel doc. Blažek. Zanedlouho po něm v roce 2005 zesnula i doc. Heřmanská, takže náš ústav zůstal bez docenta; naštěstí jen na krátkou dobu, než se RNDr. Amler habilitoval.

Doktorand RNDr. Varga se od r. 2005 ve funkci odborného asistenta významně podílel na praktické výuce. Disertaci obhájil v roce 2009 a v roce 2010 se vrátil zpátky na Slovensko; na místo lektora 1. září 2010 nastupuje na částečný úvazek RNDr. Jan Tomsa.

Do postgraduálního studia dále postupně nastupují: v roce 2004 Josef Sojka a Lenka Šimunová, v roce 2005 Zdeněk Smištík a Michala Rampichová, 2007 Martin Plencner, Andrea Míčková a Eva Prosecká, 2008 Radka Kolcun a Gracián Tejral, který se ujímá počítačového modelování; 2010 Matej Buzgo, 2011 Jana Benešová (provdaná Daňková), 2012 Martin Kráĺovič, Věra Sovková a Karolína Vocetková, 2015 Radek Divín. Velká část doktorandů po úspěšném dokončení studia zůstává na ústavu na místech vědeckých pracovníků a rovněž vypomáhají při výuce.

Mezitím v červnu 2007 odešla z ústavu naše dlouholetá sekretářka Helena Havlasová; její místo zaujala Ing. Hana Pokorná, která končila v září 2013 a hned po ní nastoupila Jana Nečasová, která ale po roce nastoupila mateřskou dovolenou a v její funkci ji postupně zastupovala Lucie Kejmarová, Iva Latrová a od začátku akad. roku 2015/16 až doposud Lucie Miletínová.

V letech 2009–2011 na místě dvou spálených baráků proběhla výstavba nové budovy TPÚ (dle podlouhlého zvlněného tvaru se jí říká Žížala) a v říjnu 2011 bylo možno se do nové budovy stěhovat. Ústav biofyziky v Žížale dostal pouze dvě nové místnosti; dalších prostor se dočkáme, až budou zbývající baráky zbořeny a na jejich místě postavena další nová budova.

Ústav biofyziky 2. LF byl pořadatelem XXI. Dnů lékařské biofyziky v r. 1998 v Horním Poříčí a v roce 2007 to byly jubilejní XXX. DLB v Jindřichově Hradci.

Vedoucí ústavu

Doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc.

Narodil se 12. října 1940 do lékařské rodiny: Jeho otec, prof. MUDr. František Blažek, byl předním českým pediatrem – v té době primářem dětského oddělení Masarykových domovů v Krči (po válce profesorem a přednostou IV. dětské kliniky FVL UK na Karlově a poté i na čas děkanem FDL UK). Tomášův bratr – dvojče – se stal gynekologem, Tomášova volba budoucí životní dráhy nebyla po maturitě tak jednoznačná – už od malička měl vztah k technice, po ukončení osmiletky se stal radioamatérem, sestrojil si vysílač a to jej kromě morseovky vedlo i k mezinárodnímu komunikačnímu jazyku – angličtině. S tatínkem kromě auta opravovali i staré EKG (ještě se strunovým galvanometrem) a tak usoudil, že i když podlehne rodinné tradici, bude se i jako lékař moci i dále věnovat technice.

V roce 1957 byl přijat na FDL UK a ještě jako student pomáhal při vedení praktik jakožto demonstrátor a pomocná vědecká síla na Ústavu lékařské fyziky a nukleární medicíny FVL UK, kam po promoci roku 1964 nastoupil jako aspirant. 1968 atestoval z vnitřního lékařství I. stupně, 1975 obhájil kandidátskou disertační práci z nukleární medicíny, stal se řádným asistentem a řadu let byl vedoucím výpočetního střediska (polský tranzistorový počítač ODRA).

V letech 1979–1982 působil na Mustanzirově univerzitě v Iráku jako expert pro obor biofyzika a nukleární medicína a kromě výuky těchto předmětů pomáhal při zakládání lékařské fakulty v Kufě. Hovořil anglicky, francouzsky a arabsky.

Měl zkušenosti organizační, 1984 zakládá ambulantní část Oddělení nukleární medicíny FNM a až do roku 1990 je jejím vedoucím lékařem; velmi se zasloužil o modernizaci tohoto oboru, zejména zaváděním výpočetní techniky. Byl členem ČLSJEP, Evropské společnosti nukleární medicíny, Americké společnosti pro nukleární kardiologii a Mezinárodní asociace modelování a simulace systémů.

Kromě nemocničních úvazků měl MUDr. Blažek i zkušenosti pedagogické – byl externím členem Katedry rentgenologie a onkologie FDL UK a proto děkan 2. LF UK neměl na fakultě v roce 1990 lepšího člověka, kterého by mohl na místo vedoucího nově založeného Ústavu biofyziky vybrat. 19. září 1991 se MUDr. Blažek habilitoval, 12. prosince byl ustanoven docentem lékařské biofyziky a od 1. 1. 1992 mohl být definitivně jmenován vedoucím Ústavu biofyziky 2. LF UK. Byl členem vědecké rady fakulty a od roku 1997 zastával i funkci proděkana pro informatiku a technický rozvoj.

Svou funkci vedoucího ústavu doc. Blažek vykonával až do prázdnin roku 2003, kdy jej kvůli stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu vystřídal nově příchozí RNDr. Amler. Tomáš Blažek naposledy dodýchal v motolské nemocnici 29. prosince 2004.

Tomáš Blažek byl věřícím člověkem, nikdy nebyl členem KSČ ani jiné politické organizace, byl svobodným zednářem.

prof. RNDr. Evžen Amler, CSc.

Evžen Amler se narodil 15. května 1958 v Praze. V mládí vyrůstal bez otce, jenž v roce 1968 emigroval, což byl důvod, který Evženovi později zkomplikoval cestu ke vzdělání.

Po maturitě nemohl být z politických důvodů přijat na medicínu, a proto se rozhodl pro studium biofyziky na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze. Po promoci nastoupil do aspirantury na Fyziologický ústav ČSAV v Praze – Krči, kde zkoumal aktivitu membránových proteinů. Po obhájení disertační práce v roce 1985 a získání titulu CSc. pokračoval jako vědecký pracovník na Fyziologickém ústavu. Politické uvolnění po roce 1989 mu umožnilo stážovat na zahraničních univerzitách – Laboratory of W. J. Ball, Dpt. of Pharmacology and Cell Biophysics, University of Cincinnati, USA; Laboratory of J. Lakowicz, Center for Fluorescence Spectroscopy, University of Maryland, USA; Institute of Biochemistry, University of Ancona, Itálie. Po těchto zkušenostech se ve Fyziologickém ústavu AV ČR v roce 2003 vypracoval až do funkce vedoucího Oddělení proteinových struktur, kde se zabýval především studiem membránového proteinu Na⁺K⁺-ATPáza a jeho počítačovým modelováním.

Vedle vědecké práce je druhou láskou Evžena Amlera fotbal, jmenovitě práce rozhodčího. V roce 1992 se propískal až do 1. fotbalové ligy, vypracoval se na špičkového rozhodčího a v roce 1996 se rozhodl pro kariéru asistenta (dříve zvaného pomezního rozhodčího) na mezinárodní úrovni. Znamenité výkony jej dovedly až do elity asistentů na XVI. mistrovství světa 1998 ve Francii a na XVII. mistrovství světa do Japonska v červnu 2002.

Není proto divu, že když se v roce 2003 hlásil do konkursu na místo vedoucího Ústavu biofyziky 2. LF UK, které se uvolnilo po těžce nemocném doc. Blažkovi, vnímali jeho osobu mnozí více v souvislosti s fotbalem než s vědou. Hic Rhodos, hic salta! 1. října 2003 nastoupil na Ústav biofyziky a brzy všichni poznali, že to s vědou myslí vážně a že svou laťku vŠablona:Anchor biofyzice si nenastavil o nic níže, než měl předtím ve fotbalu.

Plné nasazení ve vědě a výuce a věk 45 let už mu ale nedovolil věnovat se fotbalu jako dosud – a tak poslední zápas své kariéry odpískal v sobotu 15. května 2004. (Ale i když přestal pískat, fotbal zcela neopustil. Korupční aféra v roce 2004 totiž kromě viníků zasáhla i řadu lidí bez viny. Proto inicioval založení Unie českých fotbalových rozhodčích a postavil se do jejího čela.)

Svou vědeckou pozornost nyní obrací od struktury proteinů ke struktuře mezibuněčné hmoty a tkání a zkoumá možnosti jejich regenerace a náhrad. Uvědomuje si příbuznost struktury průmyslových nanovláken a extracelulární matrice v živých tkáních a tak stojí u zrodu bionanotechnologií v České republice. Zakládá Oddělení tkáňového inženýrství na Ústavu experimentální medicíny AV ČR a stává se jeho vedoucím. V roce 2005 se habilituje v oboru Lékařská biofyzika a v roce 2012 je jmenován profesorem.

V současnosti je členem oborové rady Lékařská biofyzika, kde je jejím místopředsedou, dále oborové rady Biomechanika a Experimentální chirurgie. Jako školitel má stále mnoho doktorandů, z nichž někteří se ve své další kariéře již stali řádnými profesory. Se svým pracovním týmem má množství citovaných publikací a několik patentů. Prof. Amler žije v Praze-Dolních Počernicích a má dvě dcery.

Osobnosti

Ing. Marcela Cipryánová

Narodila se 4. 4. 1963 v Chrudimi – Markovicích. Studovala ekonomiku a řízení strojírenské výroby na FSI ČVUT, kterou absolvovala v roce 1986, a poté nastoupila na VÚIS ČVUT. Ale už během studia musela bojovat s rakovinou štítné žlázy, jež ji nakonec dovedla do Motolské nemocnice. Zde se na radioizotopovém oddělení setkala s doc. Blažkem, který ji seznámil s doc. Kasalem a ten ji v roce 1991 přijal na svůj Ústav lékařské informatiky 2. LF UK, kde našla uplatnění v oblasti počítačové grafiky. V roce 1991/92 vedoucí Střediska vědeckých informací Mgr. Eva Bulíčková zakládá akademický bulletin 2. LF UK, o rok později nazvaný Pelikán; Ing. Cipryánová stála hned u jeho vzniku, zejména vytvářela jeho grafickou podobu. V roce 1995 ji doc. Blažek přijal do funkce odborného pracovníka na Ústav biofyziky, kde dokázala precizně řešit různé záležitosti technického a grafického charakteru. Po založení WWW stránek Ústavu biofyziky vytvářela jejich grafický design a zároveň i design WWW stránek celé fakulty, grafiku pro výukové počítačové systémy, krásná loga, postery. Marcela byla zaměstnána na našem ústavu deset let až asi do roku 2004, kdy byla vedením fakulty převelena přímo na děkanát právě z toho důvodu, že svou prací na Pelikánu, Karolínce, WWW stránkách aj. sloužila celé fakultě. Od svého 22. roku bojovala s těžkou nemocí, které nakonec v Motolské nemocnici 23. srpna 2008 ve věku 45 let podlehla.

Byla to osobnost, jejíž práce daleko přesahovala prostory našeho Ústavu; nebudeme přehánět, řekneme-li, že dýchala pro Pelikána a Pelikán dýchal za celou fakultu. Nelze se proto ani divit, že zanedlouho po jejím posledním dechu dodýchal i Pelikán a tím skončila i jedna důležitá etapa celé naší fakulty, nicméně otisky její práce mezi námi žijí stále.

Výuka

Magisterské studium

Největší objem výuky zabírá předmět Biofyzika v zimním semestru prvních ročníků magisterského studia všeobecného lékařství, a to jak v českém, tak i v anglickém jazyce – v obou případech je jedna dvouhodinová přednáška týdně. U cvičení je situace složitější: před založením Ústavu biofyziky 2. LF UK byla uváděna dotace 4 hodiny týdně, po založení jen 3 hodiny, a když sílil tlak klinických oborů na rozšíření hodinové dotace jejich předmětů na úkor předmětů teoretických, poklesl od roku 2012/13 rozsah cvičení na 2 hodiny týdně. Při deseti kruzích českého studia a pěti anglického obnáší výuka tohoto předmětu v jednom patnáctitýdenním semestru cca 30 hodin přednášek a 150 hodin cvičení v češtině a 30 hodin přednášek a 75 hodin cvičení v angličtině. Výuka je podporována pomocí http://moodle.mefanet.cz

U cvičení je první týden úvodní, následuje seminář, na který si studenti nastudují a pak sami prezentují podstatu úloh. 10 následujících týdnů je věnováno praktikům: studenti při nich zpracují protokoly – u některých úloh dosud papírové, u některých elektronické, kdy se data i jejich vyhodnocení ukládá rovnou na moodle; tento způsob umožňuje následné zpracování dat a jejich využití pro případný studentský výzkum. Zároveň studenti vypracovávají své seminární práce na Wikiskriptech, případně provádějí jednoduchý výzkum, který může být základem pro pozdější SVOČ. Závěr semestru tvoří semináře, na kterých studenti prezentují výsledky své samostatné práce.

Bakalářské studium

U tříletého bakalářského oboru Fyzioterapie (denní studium) probíhá v letním semestru prvního ročníku výuka předmětu Základy biofyziky s dotací pouze 2 hodiny týdně, což činí celkově cca 30 hodin za semestr. U tříletého oboru Všeobecná sestra (kombinované studium) je situace ještě horší, tam probíhá výuka předmětu Biofyzika v blokové výuce o celkovém rozsahu 14 hodin/semestr při stejných požadavcích.

Výběrové přednášky

Výběrové přednášky Tkáňové inženýrství a Bionanotechnologie v regenerativní medicíně jsou vypisovány pro studenty 3. a 4. ročníku oboru Všeobecné lékařství, a to v češtině i v angličtině.

Postgraduální studium

V postgraduálním studiu bývá na ústavu přibližně 8–10 studentů v různých ročnících studia, což je maximální počet studentů jednoho školitele, který oborová rada považuje za únosný. Vědecké práce studentů a témata jejich disertačních prací odpovídají zaměření ústavu. Řada studentů již úspěšně zakončila postgraduální studium a mnozí z nich zůstavají na našem ústavu na místech vědeckých pracovníků.

Přípravka a přijímací řízení

Ústav biofyziky figuruje u přijímacího řízení, kde zajišťuje přípravu a dohled u písemných testů a práci v komisích při ústních pohovorech. Kromě toho fakulta v období před přijímacím řízením pořádá každoročně třináctitýdenní e-learningové distanční přípravné kursy prostřednictvím moodle, při kterých učitelé Ústavu biofyziky se studenty probírají středoškolskou fyziku se zaměřením na budoucí studium lékařství: nejde jen o to, zvýšit jejich šanci u přijímacích testů, ale připravit je i na následné bezproblémové zvládnutí předmětu biofyzika a rovněž upevnit jejich fyzikální myšlení, které jim bude užitečné při dalším studiu i následné lékařské praxi.

Výuka pro jiné školy

V rámci spolupráce mezi vysokými školami se Ústav biofyziky podílí na výuce předmětu Základy lékařských analytických a měřících metod, což je výběrová přednáška pro studenty 5. ročníku oboru Biomedicínské a rehabilitační inženýrství na Strojní fakultě ČVUT.

Výzkum

Hlavní výzkumné směry:

Nanobiotechnologie
Tkáňové inženýrství
Regenerativní medicína
Proteinové modelování

Grantové projekty:

2007 – 2011 AV ČR, projekt č. IAA500390702 – Tissue engineered scaffolds from nanofibers with incorporated liposomes
2009 - 2013 the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic project 7E09088 BIO active highly porous and injectable Scaffolds controlling system cell recruitment, proliferation and differentiation and enabling angiogenesis for Cardiovascular Engineered Tissues (2009-2013, MSM/7E)
2010 – 2012 the Ministry of Education, Youth and Sports of the Czech Republic (project ERA-NET CARSILA No. ME 10145) – Modification of nanofibers using plasma technologies for biological applications.
2010 – 2012 Czech Science Foundation – grant No, GAP304/10/1307 – Smart nanofiber composite scaffolds with liposomes for bone regeneration
2011 – 2015 Ministerstvo zdravotnictví ČR (grant No. NT12156) – Nanofibre scaffolds with controlled drug delivery for the regeneration of osteochondral defects.

Mezinárodní spolupráce

Belgie – University of Hasselt

Island – Reykjavík University

Itálie – University of Ancona; University of Naples Federico II; University of Pisa

Maďarsko – Semmelweis University in Budapest

Malta – University of Malta

Německo – Friedrich-Alexander-Universität Erlangen-Nürnberg; Justus Liebig University Giessen; Leibniz University of Hanover

Norsko – Norwegian University of Science and Technology in Trondheim

Polsko – AGH University of Science and Technology in Krakow

Rakousko – Danube University Krems; University of Vienna

Rusko – Lomonosov Moscow State University

Řecko – University of Patras; Aristotle University of Thessaloniki

Slovensko – Univerzita Komenského v Bratislave; Technická univerzita v Košiciach

Švýcarsko – ETH Zurich

Thajsko – Chiang Mai University

Velká Británie – The University of Manchester; University of Leeds

Publikace

Ústav biofyziky vyprodukoval více než 70 impaktovaných článků a prací v recenzovaných sbornících a časopisech (naprostou většinu z nich v posledních letech) a následující knižní publikace:

AMLER E., HEŘMAN P., KOLÁČNÁ L., VACKÁŘOVÁ J., VARGA F. et al.: Chapters from Biophysics. 1. vydání, Praha : Institut of Biophysics, Charles University of Prague, 2006. 118 s. ISBN 80-239-8173-0

AMLER E., KOLÁČNÁ L., VACKÁŘOVÁ J., VARGA F. et al.: Praktické úlohy z biofyziky I. 1. vydání, Praha : Ústav biofyziky UK 2.LF, 2006. 102 s.

AMLER E., BUZGO M., FILOVÁ E., JAKUBOVÁ R., KOLÁČNÁ L., KOTYK A., MÍČKOVÁ A., PLENCNER M., PROSECKÁ E., RAMPICHOVÁ M., VARGA F., ZAVŘELOVÁ, T.: Lékařské textilie – 1. díl. 1. vydání, Praha: Ústav experimentální medicíny AV ČR, v.v.i, 2008. 64 s.

AMLER E., ČAPEK L., KOLÁČNÁ L., KOŠŤÁKOVÁ E., LUKÁŠ D., MARTINOVÁ L., NOVÁK O., VODSEĎÁLKOVÁ K.: Lékařské textilie – 2. díl. 1. vydání, Praha : Asociace inovačního podnikání ČR, 2008. 248 s.

HEŘMAN P., AMLER E., BLAŽEK T., CYPRIÁNOVÁ M., ČEPELKOVÁ M., HEŘMANSKÁ J., JIRSA L., KOLÁČNÁ L., POKORNÁ H., TOMSA J., VACKÁŘ J., VACKÁŘOVÁ J., VARGA F.: Otázky z fyziky pro přjímací zkoušky, 6. přepracované vydání, Univerzita Karlova v Praze, 2. lékařská fakulta, 2014, 176 s.

Patenty

300142 – Způsob výroby vlákenných biodegradabilních krycích materiálů jako nosičů léčiv s řízeným uvolňováním (22. 3. 2006)
19316 – Trenažér pro zdokonalení percepčně kognitivních vlastností rozhodčích kolektivních sportů (15. 10. 2008)
19818 – Dutá nanovlákna obohacená liposomy (17. 4. 2009)
302699 - Způsob výroby nanokapslí připravených na bázi nanovláken (27.7.2011)
302876 - Způsob a zařízení k výrobě nanovláken přeplavovacím elektrostatickým zvlákňováním (22.11.2011)
303992 – Nanovlákenné nosiče s fotoafinně vázanými mikrosférami a způsob jejich výroby (26.6.2013)

Fotogalerie